Tuaregové

Počátkem května vláda v Mali oznámila svůj úmysl dovršit opětovné sjednocení země, tedy dostat pod kontrolu i Kidal, který byl stále v rukou tuarežských ozbrojených skupin MNLA a MIA (viz Mali : Vládní vojska se chystají na Kidal). Vyslala své vojenské jednotky, které vedl plk. Didier Dako (velitel kraje Gao) a proslulý tuarežský důstojník Elhaj Ag Gamou. Jednotky dorazily do Gaa a odsud se vydaly na sever směrem Kidal. To bylo v první polovině května a od té doby nic. Jednotky se usídlily kdesi v poušti a čekaly na pokyn, který nepřicházel.

Památník v centru města Kidal byl přebarven podle vllajky MNLA. Photo : Ibrahim Ag Souleymane.

Mezitím se v Kidalu vytvořila další organizace nazvaná Nejvyšší rada pro jednotu Azawadu (HCUA) proklamující snahu sjednotit všechny roztříštěné proudy na severu Mali za účelem mírového řešení situace. Ukázala se však jako rodinný podnik Intallů (v čele je stařičký 90letý Intalla Ag Attaher je tradiční náčelník vládnoucího kmene Iforasů a jeho dva synové Mohamed Ag Intalla a Alghabas Ag Intalla) a zřejmě další pokus stále ambiciózní rodiny o získání hlavního vlivu v kraji. Skupina MIA vedená Alghabasem v tichosti zmizela ze světa.
 

Francie, která se dosud snažila zabránit konfrontaci MNLA a malijské armády, pozdržela pochod vojsk na Kidal. Značně tím ztratila na popularitě u malijské veřejnosti dožadující se obnovení původního území Mali včetně Kidalu. Čím dál tím více se ozývaly hlasy, že Francie podporuje separitistické snahy MNLA a sleduje pouze své ekonomické zájmy (viz Mali: Válka a nerostné bohatství).

Počátkem června se nakonec vládní vojska dala do pohybu a obsadila městečko Anefis, ležící asi 100 km od Kidalu. Velké boje s MNLA o kontrolu města se zřejmě nekonaly, neboť podle zpráv tuarežští rebelové před vojáky utekli (některé zdroje naznačují, že je Francouzi předem varovali a rebelové včas Anefis opustili). To se odehrálo den před zahájením jednání v Burkině Faso mezi MNLA (spolu s HCUA) a vládou Mali o podmínkách prezidentských voleb stanovených na 28. července.

Jednání v Ouagadougou (Burkina Faso). Foto : Maliweb.

Postup vládních jednotek na Kidal se ukázal dostatečně působivým, protože MNLA ustoupilo v podstatě ze všech svých požadavků. Po mnoha peripetiích a složitých jednáních byla nakonec 18.  června podepsána dohoda o příměří. MNLA uznává územní celistvost Mali a připouští návrat státní správy a vládních vojsk do Kidalu (za dozoru mezinárodních jednotek, aby se vojáci nedopouštěli násilností vůči tuarežským a arabským civilistům jako v kraji Timbuktu) i konání prezidentských voleb. Součástí dohody mělo být také zrušení zatykačů na čelní představitele MNLA, což nakonec vláda odmítla, ale prý to slíbila alespoň ústně.

Jde ale pouze o prozatímní příměří, které má umožnit konání voleb v celé zemi, tedy i v kraji Kidal. Vojenské složky MNLA nebudou odzbrojeny, jen "zaparkovány" nedaleko Kidalu pod dozorem Francie a OSN, dokud nedojde k definitivní dohodě o budoucnosti severu Mali (Azawadu), k čemuž má dojít 1-2 měsíce po volbách. MNLA dává jasně najevo, že jde jen o dočasný ústupek a skutečné jednání povede až s demokraticky zvolenou vládou, přičemž nevylučuje pokračování ozbrojeného boje, pokud nebudou respektována práva Tuaregů.
 

Příjezd vládních vojsk do Kidalu - nadšení i protesty.

Vstup vládních vojsk počátkem července do Kidalu však nebyl příliš slavný. Jejich hlavní velitel pro severní oblast, tuarežský důstojník Elhadj Ag Gamou dostal rozkaz zůstat v Anefisu a jednotka 150 vojáků dorazila do města rozpačitě, pod přísným dohledem francouzské armády a modrých přileb OSN (vojenská jednotka z Beninu). Obyvatelstvo se rozdělilo na dva tábory, jeden pro-malijský a druhý proti-malijský, z nichž první vítal vojáky nadšeně a druhý nepřátelsky. Od té doby jsou v Kidalu téměř denně protivládní manifestace a dochází často i k potyčkám mezi oběma tábory.
 

"Azawad! Mali ne!" Protesty stoupenců MNLA proti přítomnosti malijské armády v Kidalu.

Volební kampaň začala 7. července a doprovází ji mnoho problémů. Minimálně několik set tisíc uprchlíků, hlavně Tuaregů a Arabů, se stále nachází v okolních zemích a jejich účast na volbách je organizačně velmi složitá a nejistá. MNLA, ačkoli souhlasilo s konáním voleb na severu země,  šíří neoficiálními kanály  zprávu, že k podepsání dohody bylo donuceno pod tlakem, a vyzývá Tuaregy, aby volby bojkotovali.

Obrázek vyzývající k bojkotu voleb v Azawadu, kolující po Facebooku.

Přes horečné přípravy je na organizaci voleb velmi málo času a mnohé hlasy volají po odložení voleb na pozdější termín, což však Francie rezolutně odmítá a malijská vláda poslušně přikyvuje. Mezi lidmi a v místním tisku sílí pocit, že se Mali dostalo do poručnictví Francie, která zemi znovu kolonizuje. Tento pocit ještě posílila tradiční vojenská přehlídka v Paříži v rámci státního svátku 14. července, na níž Francouzi pyšně nechali defilovat africké armády s malijskou v čele.

Champs-Elysées, Paříž, 14. července 2013. V popředí vojenská jednotka Mali. Foto : LeFaso.net.