Tuaregové

V úterý 17. února se objevily zprávy o nenadálém útoku ozbrojené skupiny Tuaregů na vojenskou základnu ve městě Ménaka, den nato následovaly další útoky na Aguelhoc a Tessalit. Útočníky jsou příslušníci hnutí MNLA (Mouvement National pour la libération de l'Azawad - Národní hnutí za osvobození Azawadu), kteří se prohlašují za bojovníky za práva Tuaregů.

Mali. Foto : RFI.

Azawad neboli sever Mali nestačil ještě nabrat dech od posledního povstání a už tu má další, v pořadí čtvrté od počátku existence Mali : první bylo v letech 1963-64, druhé 1990-1995 a třetí 2006-2009. Proč se Tuaregové stavějí do role věčných rebelů a potížistů?

Stále živé vzpomínky na předchozí povstání aneb kdo je kdo?

Pro pochopení současné situace je třeba zabrousit do nedávné historie. Krátce připomeňme, že na rozdíl od povstání z 90. let, kdy Tuaregové bojovali takřka za holou existenci a bojů se účastnily všechny vrstvy včetně Maurů (berbersko-arabské etnikum sdílející s Tuaregy část území), důvody posledního povstání z let 2006-2009 nebyly tak dramatické a účast byla omezena jen některé složky společnosti. Politickou rovnoprávnost už Tuaregové měli, získali samosprávu svého území, křesla v parlamentu, práci ve státních úřadech a mnoho mužů vstoupilo do armády či policie. 

Ekonomické podmínky zůstaly však zoufalé, stát neinvestoval do severních krajů téměř nic. Lidé byli (a dodnes jsou) v základních životních potřebách zcela závislí na zahraniční pomoci a vlastní vynalézavosti. Státní úředníci a poslanci z řad Tuaregů se přestěhovali do Bamaka a v klimatizovaných vilách časem pozapomněli na to, jak to u nich doma v poušti vypadá. Všichni se shodovali v tom, že to takhle dál nejde a situaci je třeba řešit. Na otázku jak však odpovědi byly různé : jedni požadovali zvýšení politického tlaku na vládu, jiní poukazovali na to, že tento způsob se ukázal neúčinný a je třeba přejít k tlaku silnějšímu, tedy k vojenské akci.

Významnou roli v roztříštění postoje sehrál mocenský boj kmenových skupin. Není náhodou, že se do čela boje proti vládě postavily kmeny tradičně vládnoucí (Ifoghasové, Idnan, Taghat Mellet), neboť v současné společnosti jejich vliv postupně klesá. Kromě znovunastolení vůdčího postavení ve společnosti se vůdci povstání těšili také na respekt a finanční "podporu" ze strany vlády. Kmeny tradičně podřízené, kterým se dnes v Mali souhrnně říká Imghad, stály proti povstání, zřejmě hlavně z obav, aby Ifoghasové neposílili svou pozici. Povstání vedl Ibrahim Ag Bahanga (z kmene Ifoghasů) a nakonec byl poražen vládními vojsky, které vedl Elhadj Gamou (příslušník Imghad) a Ould Meydou (Maur). Ibrahim ag Bahanga se uchýlil do Libye pod ochranná křídla Kaddáfího. Imghad se dostali do vládní přízně, následovala povýšení, jmenování a různé výhody, což mělo za následek zostření rivality mezi Imghad na jedné straně a Ifoghasy se spřátelenými kmeny (Idnan, Šamanamas ad.) na straně druhé.

Kraj Kidal.

Masový návrat Tuaregů z Libye

V lednu 2011 se Ibrahim Ag Bahanga vrátil v tichosti do Mali. Spekulacím o důvodu jeho návratu učinilo krátce nato přítrž vypuknutí konfliktu v Libyi. Bahanga se vrátil do Libye, zřejmě na pomoc Kaddáfímu. V srpnu se objevil zpět v Mali v čele ozbrojeného konvoje. Dřív než se mohly potvrdit jeho plány vyvolat nové povstání, zahynul při automobilové nehodě (26. 8. 2011 - zda šlo o tragickou nehodu či jakési vyřizování účtů se už asi nikdo nedozví).

Tuaregové bojující v Libyi se mezitím pomalu vraceli do svých vlastí, Nigeru a Mali. Hlavní vlna přišla v říjnu 2011, kdy se do Mali vrátilo téměř tisíc vojáků s mohutnou vojenskou výbavou. Vláda Mali bila na poplach, že představují hrozbu pro celou oblast a budou chtít obrátit zbraně proti státu. Ve snaze zmírnit nebezpečí za nimi vyslala několik delegací, které měly za úkol navázat přátelský vztah a uzavřít mírovou dohodu.

Do situace opět zasáhly konfliktní vztahy mezi kmenovými skupinami, neboť navrátilci se rozmístili v kraji Kidal v několika skupinách, např. Imghad pod vedením plk. Mohameda Ag Bachir v oblasti Takalot nedaleko Kidalu, Ifoghasové pod vedením Sidalamina Ag Imikal v Tanaynayte (u města Abeibara) atd. Většina z nich přijala nabídku vlády i finanční podporu (do začátku). Pouze skupina složená z příslušníků kmene Idnan a Šamanamas (pod vedením plk. Mohameda Ag Najim) odmítla a připojila se k osiřelým jednotkám Bahangy.

Setkání vládní delegace a vojáků z Libye v Takalot 16. října 2011. Foto : Jeune Afrique.

Azawad - Divoký Západ

Toto posílení rebelsky naladěné skupiny zkomplikovalo situaci, už tak dost napjatou. Kromě toho, že očekávané zlepšení životních podmínek je stále v nedohlednu, potýká se obyvatelstvo s rostoucím vlivem Aqmi (maghrebská odnož Al-Kájdy, pohodlně usazená na severu Mali už léta), která se už bez obav objevuje mezi lidmi a snaží se prosadit zásady radikálního islámu. Navíc významně vzrostla kriminalita, loupežné útoky se staly běžnou součástí všedního dne, včetně všudypřítomné korupce a čilého provozu pašeráctví všeho druhu. Aqmi postupně přebírá nadvládu a veškerý tranzit zbraní a drog se děje s jejím souhlasem a ozbrojeným doprovodem.

To vše za nečinného přihlížení státu, který kromě krásných proslovů o boji s chudobou a terorismem nedělá vůbec nic. Množí se zprávy o strachu policistů vystrčit nos a o bezmocnosti armádních složek, které mají zákaz provádět jakoukoli akci. Pokud je někdo v souvislosti se zločinem zatčen, je po pár dnech opět na svobodě. Šušká se o spolupráci pašeráků i teroristů s nejvyššími státními složkami, o čemž dokonce veřejně promluvil poslanec za okres Bourem Ibrahim Ag Mohamed Saleh v interview poskytnutém Jeune Afrique.

Vláda však prohlásila, že v boji proti terorismu je nejúčinnější ekonomický rozvoj země a  zahájila na podzim Speciální program na podporu míru a rozvoje na severu Mali (investice v hodnotě 32 miliard CFA, tj. cca 50 milionů eur). Jeho konkrétní náplň však vzbudila rozpaky : hlavním bodem je posílení vojenských a policejních složek, přičemž budování infrastruktury, škol, zdravotních středisek apod. je uvedeno jen jako doprovodná část programu a v míře značně skromné. Avšak ani tento podivný rozvoj nemá šanci: první rozestavěné kasárny v okolí Kidalu napadli ozbrojení útočníci, dělníky vyhnali a stavbu rozstříleli. Není známo, zda útočníci byli z Aqmi nebo MNLA či někdo úplně jiný. Útoky se opakovaly i na jiných místech a program se zastavil.

Azawad zahrnuje současné tři severní kraje Mali : Tombouctou, Gao, Kidal. Foto : Maliweb.

Vznik MNLA

Za této situace, kdy lidé ztrácejí důvěru úplně ke všemu, vzniká koncem října hnutí MNLA (Mouvement National pour la libération de l'Azawad - Národní hnutí za osvobození Azawadu), které se utvořilo spojením politického hnutí MNA a ozbrojené skupiny zesnulého Bahangy posílené o jednotky z Libye (viz výše).

MNA (Mouvement National de l'Azawad - Národní hnutí Azawadu) založila 1. 11. 2010 skupina mladých  Tuaregů z Timbuktu, vesměs vysokoškolských studentů. Prohlásila se za čistě politické, pacifistické hnutí, které bojuje za demokracii a práva národů (Prohlášení MNA). Jako hlavní iniciátor a mluvčí se objevil Moussa Ag Acharatoumane. Nikdo nebral zpočátku MNA vážně, nicméně časem získalo hnutí nové stoupence, zvláště poté, co přišli s návrhem "diskuse" o možné autonomii Azawadu (Azawad je označení severní části Mali, zahrnující sahelskou a saharskou oblast a obývanou převážně Tuaregy, Maury, Songhaji a Fulby).

Moussa Ag Acharatoumane. Foto : Facebook.

Spojením MNA a vojenských jednotek vzniklo politicko-vojenské hnutí, jehož cíle jsou mnohem radikálnější : "osvobodit Azawad od nezákonné okupace ze strany Mali" (Communiqué N° 1 du MNLA), jinými slovy boj za nezávislost Azawadu. Mimo jiné kritizují nečinnost státu v boji proti zločinu a terorismu a slibují, že Aqmi vyženou z Mali. Ozbrojené složky se usídlily v oblasti Zakak u Tinzawatene (na hranicích s Alžírskem), politické centrum mají převážně v Evropě.

Krátce nato dezertovalo několik tuarežských vysokých důstojníků malijské armády (např. plk. Assalata Ag Habbi) a přidali se k MNLA. V zemi se začalo mluvit o reálném nebezpečí nového povstání. K hnutí se brzy hlásí i někteří tuarežští intelektuálové žijící v Evropě, např. Mossa Ag Assarid.

Vlajka MNLA.

Vedení MNLA:
- velitel vojenského štábu : Mohamed Ag Najim (důstojník libyjské armády)
- generální tajemník politického ústředí : Bilal Ag Acherif
- prezident politického ústředí : Mahmoud ag Aghali
- mluvčí : Hama AG Sidahmed (byl mluvčím I. Ag Bahangy, žije ve Francii)
- lidská práva : Moussa Ag Acharatoumane
- mediální vztahy : Bekay ag Ahmed Ahmed (novinář), Mossa Ag Attaher (sociolog, žije v Belgii)
- sociální věci : Aminata Walet Bibi (předsedkyně sdružení Femmes de l'Azawad)

Hama AG Sidahmed v TV France 24

První akcí hnutí byla manifestace za nezávislost Azawadu, která se konala v Kidalu, v Gau a některých dalších městech 1. listopadu 2011. Vzbudila spíš pobavení, protože se jí účastnily hlavně děti a ženy a připomínala veselý happening.

Manifestace za nezávislost Azawadu, 1. listopadu 2011, Kidal.

Islámský radikalismus se také hlásí o slovo

Jako blesk zasáhla koncem listopadu celou zemi zpráva o únosu turistů v Hombori a Timbuktu. K útoku se přihlásila Aqmi. Následoval chabý pokus o pronásledování pachatelů, pár zatčení a evakuace hrstky zbylých turistů. Francie a další státy prohlásily Mali za nebezpečnou oblast a varovaly turisty, aby tam nejezdili. Vláda Mali na to prohlásila, že to snad není tak horké ...

Aby toho nebylo dost, v prosinci vzniká tuarežské islámské hnutí pod názvem "Ansar Eddin". Těžko uvěřitelné se stává skutečností, i když na druhé straně mnozí říkají, že je to soukromá akce Iyada Ag Aghali, která ve větším měřítku nemá u Tuaregů šanci na úspěch.

Iyad Ag Aghali, jeden z hlavních vůdců povstání v 90. letech, se později stal vysokým státním úředníkem a blízkým poradcem prezidentské kanceláře. Tuaregové ho ctili jako velkého vůdce. Postupem času se začal stranit veřejnému životu a více se zajímat o otázky islámu s příklonem k radikalismu. Hovořilo se o jeho podivných kontaktech s islamisty. Byl hlavním prostředníkem při jednání s Aqmi o propuštění rukojmích (v minulých letech byly únosy čím dál častější) držených na severu Mali. Byl také jedním z iniciátorů povstání 2006-2009 spolu s Bahangou (oba jsou Ifoghasové, dokonce z jedné rodiny) a r. 2009 se stal velvyslancem Mali v Saúdské Arábii, odkud byl však po pár měsících vyhoštěn za nekalou činnost. Po vypuknutí bojů v Libyi navázal opět spojení s Bahangou a organizoval návrat tuarežských vojáků do Mali.

A nyní se vlastně přidal s povstalcům, ale ne v rámci MNLA, nýbrž vytvořil vlastní odnož s cílem vytvořit samostatný stát Azawad založený na islámském právu. Obklopil se vojáky malijské i libyjské armády a utábořil se v okolí Abeibary. 

Iyad Ag Aghali (první vlevo v bílém turbanu) a Elhadj Gamou (vpravo v uniformě) v r. 2003. Foto : Maliweb.

Povstání - leden 2012 

Začátkem ledna vyslala vláda na sever vojenskou posilu (asi 500 mužů), která se podle všeho dost ztěžka prodírala mezi jednotlivými ozbrojenými skupinami, které momentálně v poušti sídlí (Aqmi, MNLA, Ansar Eddin ... ), než se dostala do Tinzawatene, téměř k alžírským hranicím. V těsné blízkosti jsou utábořeny jednotky MNLA, které dost znervózněly (vládní zdroje tvrdí, že byly nuceny Zakak opustit, MNLA to popírá).

Ozbrojené jednotky Tuaregů. Foto : Toumast Presse.

V úterý 17. ledna ráno zaútočila ozbrojená skupina MNLA na vojenskou základnu v městě Ménaka. Boje mezi armádou a povstalci probíhaly ve více vlnách, zřejmě i následujícího dne. Armáda povolala posily a také vojenské vrtulníky. Dva vrtulníky zřejmě povstalci sestřelili.  MNLA se hned k útokům přihlásilo a oznámilo, že jde o počátek povstání jako odpověď na posílení vládních vojsk na severu Mali, které chápe jako vyhlášení války.

Druhého dne přišly další útoky, a to na Aguelhoc a Tessalit. Boje o Aguelhoc byly velmi těžké a trvaly až do středy. Obyvatelstvo z městečka i okolí uprchlo (přes 1000 lidí) do volné pouště. Těžko říct, jaká je momentální situace, neboť obě strany konfliktu uvádějí zcela protikladné informace. Jisté je, že je hodně obětí a zraněných, protože povstalci disponují těžkou vojenskou technikou pocházející z Libye. Armáda se v případě potřeby uchyluje k bombardování povstalců z letadel. Je pozoruhodné, jak mohutně se dokázala proti MNLA zmobilizovat, přičemž proti teroristům nepohnula ani prstem. Povstalci své zraněné převážejí na ošetření přes hranice do Alžírska, mluví se o velkém množství. Některé útoky na Aguelhoc prý vedl Iyad Ag Aghali.

Moussa Ag Acharatoumane na vlnách BBC.

Vedením vládních vojsk jsou pověřeni Elhadj Gamou a Ould Meydou, kteří se vyznamenali při postupu proti povstalcům v minulém povstání. Na pomoc jim přispěchaly "libyjské" jednotky utábořené v Takalot (Imghad). Plukovníka Mohameda Ould Meydou prohlásilo MNLA během bojů několikrát za mrtvého, nicméně včera ho ukázala malijská televize živého a zdravého (Toumast Press). Vypadá to, že situaci má pod kontrolou spíše armáda (nezaručeno).

Plk. Mohamed Ould Meydou v televizi (21. ledna). Foto : Toumast Press.

 Kidal je kontrolován armádou a neprodyšně uzavřen. Lidé nemohou opustit město a auta i satelitní telefony vojáci všem zabavili, aby nikdo nemohl povstalce informovat o pohybu armády. Obyvatelé města (cca 10 tisíc) jsou tak využiti jako rukojmí, aby MNLA neútočilo na město. Lidé zůstávají v domech, školy a obchody jsou zavřené, zásobování nefunguje. Na ulicích se pohybují pouze vojáci. Mezi lidmi vládne strach.

 

Zdroje :
Web MNLA : http://www.mnlamov.net/
Toumast Press : http://www.toumastpress.com/  - zpravodajský server Tuaregů (pro MNLA)
Maliweb : http://www.maliweb.net/
Kidal.info : http://www.kidal.info/KI/forums.php?theme=debats
Jeune Afrique : http://www.jeuneafrique.com/pays/mali/mali.asp
L'aube : http://www.laube.ml/2011/12/02/iyad-ag-ghaly-cet-homme-est-dangereux/
Espace touareg sur Facebook : http://www.facebook.com/groups/300609399962494/
MNA : http://www.facebook.com/groups/218444058171333/