Mali : Úspěšné povstání za nezávislost Azawadu
Tuaregové bojující za nezávislost dobývají postupně jedno město Azawadu za druhým. Nicméně mnohé okolnosti zůstávají nejasné a plné otázek : Jaké jsou vztahy rebelů s islamistickou skupinou Iyada AG Aghaly a s Aqmi? Je ústup armády zapříčiněn vojenskou převahou rebelů, anebo jde o cílenou taktiku vlády? Jakou roli v tom všem hraje Francie a USA? Proč žádná média, ani místní, natož zahraniční, nejsou v terénu a spoléhají se pouze na nepřímé zdroje? Má MNLA podporu obyvatel Azawadu, jejichž jedinou viditelnou reakcí je masový útěk ze země?
![](<img src="http://www.toumastpress.com/images/stories/march_twenty_twelve/moass_combattants_mnla_fev/mossa_ag_assarid_milieu_combattants_deux.jpg" />)
MNLA, únor 2012, sever Mali. Foto : Moussa Ag Assarid, Toumast Presse.
Mali ustupuje a rebelové postupují
V současné době jsou v rukou rebelů MNLA mnohá menší města, především u hranic s Nigerem (Ménaka, Andéramboukane...), s Mauritánií (Léré, Niafunké) a Alžírskem (Tinzawaten, Tessalit). Dobývání probíhá většinou podle podobného scénáře : po více či méně intenzívních bojích vládní vojsko náhle město opustí a rebelové tam vesele napochodují. Nějakou dobu se takto vojáci přetahovali s rebely o Ménaku, až nakonec armáda z města odešla, podle oficiálního vyjádření "pouze dočasně a ze strategických důvodů", a rebelové ho obsadili. Jejich vláda se prý prozatím podobá spíše rabování, ostatně není moc komu vládnout, neboť většina obyvatel utekla do Nigeru.
Ovládnutí Léré bylo ještě snazší : informace o chystaném útoku se do města dostala včas, jeho obyvatelé i ozbrojené složky stačili rychle zmizet a menší kolona ozbrojených vozidel vjela do vylidněných ulic bez sebemenší překážky. Podle místních zdrojů rebelové znehodnotili "vládní majetek" (solární zařízení, vodojem, policejní stanici apod.), vyvěsili vlajky Azawadu a odjeli. Po týdnu dorazila do Léré armádní jednotka, pár dní pobyla a zmizela, rebelové se pak po čase zase vrátili a zřejmě tam jsou dosud. Po událostech v Léré armáda pro jistotu odešla i z Niafunké. Všechny tyto jednotky se uchýlily do Timbuktu, jehož obrana je důležitější.
Foto : Jeune Afrique.
Tinzawaten je malé, ale významné městečko u hraničního přechodu do Alžírska, o něž se několik dní vedly tuhé boje, a to až do 7. února, kdy se najednou celá vojenská posádka "strategicky" přesunula na alžírskou stranu a rebelové MNLA slavnostně vyvěsili vlajku.
Nejnovějším triumfem je kontrola nad vojenskou základnou u Tessalitu, o niž armáda urputně bojovala celé týdny. Město je poslední velkou základnou na hlavní trase vedoucí do Alžírska, disponuje vojenským letištěm a představuje kontrolu území celé pohraniční oblasti. Obě bojující strany co chvíli hlásily svou převahu a velké množství ztrát, především na straně protivníka. Několikrát byly do oblasti vyslány posily vedené slavnými důstojníky Gamou a Ould Meydou, kteří však museli odrážet prudké útoky rebelů a téměř pokaždé byli nuceni se vrátit s nepořízenou a se značně prořídlými jednotkami. Zásobování vojenské posádky v Tessalitu zajistilo nakonec americké vojenské letadlo (američtí vojáci působí v Mali už léta ve funkci poradní a školitelské). Další mise důstojníků vypadala nadějně, úspěšně se probili až k městu, když vtom přišla zpráva o jejich odvolání zpět do Gaa.
Úvahy o roli Francie, jejíž ministr zahraničí krátce předtím navštívil Bamako, nebo o tlaku teroristické skupiny Aqmi (prý probíhají jednání o propuštění rukojmích, které teroristé stále drží na severu Mali) nic nezměnily na skutečnosti, že krátce nato, 10. března, celá posádka Tessalitu čítající na 800 vojáků naráz opustila město - ze "strategických důvodů" - a rebelové s fanfárami obsadili město. Mluvčí armády uvedl, že se v kasárnách nacházelo 1500 civilistů a že vojáci odešli právě proto, aby je mohli odvést do bezpečí, jinými slovy že odchod armády byl ve skutečnosti evakuací civilistů.
Krátce nato, 14. března, obsadila jednotka MNLA město Goundam (v blízkosti Timbuktu), bez jediného výstřelu, aniž by narazila na jakýkoli odpor.
Armáda stále drží tři hlavní města krajů Azawadu, tj. Kidal, Gao a Timbuktu. V okolí Kidalu jsou základny rebelů a čas od času dojde k menším střetům s vojskem. Během února armáda několikrát preventivně rebely bombardovala z helikoptér (řízených ukrajinskými piloty). Udržela tak určitý odstup rebelů od města, ale došlo přitom k zásahu kočovného tábora Tuaregů, složeném hlavně z žen a dětí. Podle vyjádření místního Červeného kříže, který převzal raněné, bylo zasaženo 12 lidí, z nichž někteří zraněním podlehli (vyjádření Amnesty International).
Role islamistů, Ansar Edin vstupuje na scénu
Vláda Mali obvinila MNLA z válečných zločinů a argumentuje hlavně událostmi v Aguelhoku 24. ledna, kdy desítky vojáků, kteří se útočníkům vzdali, byli svázáni a pak zastřeleni. Tyto metody, typické spíše pro Aqmi (maghrebská Al-Kájda), jsou podle vlády důkazem spojenectví rebelů s teroristy. MNLA toto spojenectví vehementně odmítá. Spolupráci s islamistickou skupinou Ansar Edin vedenou Iyadem Ag Aghaly se však tak radikálně nebrání, protože "má stejný cíl, totiž vytvořit nezávislý stát Azawad, přičemž otázka náboženství není prvořadá".
Zvrat nastal těsně po dobytí Tessalitu, 11. března, kdy skupina Ansar Edin uveřejnila na You Tube video, v němž prezentuje svou činnost a cíle. V první části videa je vidět Iyada Ag Aghaly (muž v bílém) s jeho muži při modlitbě. Scénu střídají krátké záběry z boje a z dobyté vojenské základny, zřejmě v Aguelhoku, kde je zase Iyad Ag Aghaly, tentokrát v tmavém oblečení a s úsměvem na tváři, prohlížející spisy ve vojenských kancelářích. Kamera ukazuje také mrtvé vojáky a bojová vozidla v plamenech.
V druhé části videa mluví vojenský velitel skupiny Cheick Aoussa v arabštině a v tamašku (tuarežský jazyk) a vysvětluje, že skupina se považuje za součást muslimské společnosti v Mali a že jejím cílem je nastolení islámského práva šaríja v kraji. Uvádí, že se vojsko Mali snažilo zabránit skupině Ansar Edin v její činnosti, a proto se musí skupina bránit, a proto také zaútočila na Aguelhoc. Stejně tak zvítězila nad vojáky, kteří chtěli ovládnout Tessalit. Na závěr Cheick Aoussa vyzývá zbožné muslimy, aby se ke skupině připojili. Jeho proslov je přerušen záběrem na asi 30 vojáků, které muži Ansar Edin zajali v únoru při neúspěšném pokusu armády dopravit do Aguelhoku zásoby. Jeden ze zajatců se představuje a říká, že je se všemi zajatci (4 Arabové, 2 Tuaregové a ostatní z jižních etnik) dobře zacházeno (zdroj : překlad do francouzštiny - Kidal Info, Jeune Afrique).
Video způsobilo šok. Ani slovo o MNLA či samostatnosti Azawadu. Vyvstala otázka, kdo vlastně dobyl Aguelhoc a pak Tessalit? Pro vládu je to další důkaz o spolupráci MNLA s islamisty (Ansar Edin i Aqmi). Web Toumast Press, který je velmi pro-MNLA, označil skupinu Ansar Edin za zločineckou a Iyada Ag Aghaly za vyslance vlády Mali, který má za úkol MNLA zdiskreditovat.
Pár dní po dobytí Tessalitu dorazil k městu tým místního Červeného kříže, který měl na žádost MNLA převzít několik zraněných zajatců a pár rodin s dětmi. Než mohli pracovníci ČK dorazit na místo, zastavila je skupina ozbrojených mužů, kteří je napadli, okradli včetně zdravotnického materiálu, roztrhali vlajky ČK a přinutili je jet zpátky. Pracovníci ČK popsali ve své zprávě útočníky jako islamisty. Vedení MNLA vydalo ihned prohlášení, v němž tento útok odsuzuje a přisuzuje ho obyčejným banditům, kteří se v oblasti pohybují.
Mnozí pozorovatelé však soudí, že šlo o muže Ansar Edin, kteří jsou ve skutečnosti pány situace. Podle nich právě tato skupina vedla útoky na Aguelhok a na Tessalit a "naivní revolucionáře" z MNLA jen využila k prosazení svých zájmů.
Mezinárodní vlivy a reakce
Vláda Mali obviňuje Francii z podpory MNLA, nebo alespoň z toho, že Francie dosud povstání v Mali neodsoudila. Jeden důstojník malijské armády dokonce prohlásil, že se Mohamed Ag Najem, velitel ozbrojené složky MNLA a bývalý důstojník v Libyi, dohodl s Francií už v Libyi, že když odvede své jednotky do Mali, Francie mu zajistí snadný průchod Nigerem a podporu povstání v Mali. Na druhou stranu Francie poskytuje nadále vojenskou pomoc vládě Mali. Podle této verze Francie chce vyvolat v oblasti chaos, především v souvislosti s připravovanou těžbou ropy v kraji Timbuktu a s objevem zásob uranu v kraji Kidal (Jeune Afrique). Objevují se i úvahy o úsilí západních mocností rozvířit zmatky v celé saharsko-sahelské oblasti, aby Američané měli záminku zde umístit svou vojenskou základnu, tzv. Africom (MaliActu).
Pomoc amerického letectva při zásobování posádky v Tessalitu odsoudili nejen přívrženci rebelů. I mnoho jejich odpůrců varuje před zásahem zahraničních vojsk. Obava z toho, aby Mali nepostihl podobný osud jako Libyi, je veliká.
Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS) odsoudilo ozbrojené povstání v Mali a vyzvalo rebely z MNLA, aby okamžitě zastavili veškeré bojové operace a obsazené území opustili. ECOWAS dále ve svém komuniké vyjádřil plnou podporu Mali v obraně své územní celistvosti. Na nedávném jednání také příslibil vládě Mali vojenskou pomoc. O vojenské pomoci jedná Mali také se sousedními státy a zřejmě i se západními mocnostmi.
Téměř 200 000 uprchlíků a humanitární krize
Obyvatelstvo Mali zatím utíká z nebezpečných oblastí. Po vlně útoků na Tuaregy v Bamaku a některých dalších městech (Hon na Tuaregy) se situace sice po několika dnech uklidnila, ale panika, která Tuaregy zachvátila, vyvolala masový odchod lidí za hranice. Rodina, jejíž majetek byl totálně zničen davem, se uchýlila do Nouakchottu v Mauritánii a v následujícím videu vypráví onen osudný den, kdy se rozvášněný dav vrhl na jejich domy, kliniku i lékárnu, zapálil je a totálně vyraboval. Přivolaní policisté i hasiči tomu jen pasivně přihlíželi a vůbec nezasáhli.
V současné době, k 15. březnu, uvádí Úřad pro koordinaci humanitární činnosti při OSN (OCHA) 195 000 uprchlíků, z nichž asi 100 000 se nachází v sousedních státech (Mauritánie, Alžírsko, Niger a Burkina Faso), zbytek se pohybuje uvnitř Mali. Humanitární organizace OSN a Červený kříž vytváří pro uprchlíky tábory a poskytuje základní pomoc, ale kvůli těžkopádné koordinaci těchto organizací a potravinové krizi, která momentálně vládne v Sahelu, přichází pomoc pomalu a v nedostatečné míře.
Reportáž z Mauritánie.
Reportáž z Burkiny Faso.
Reportáž z Nigeru.
Reportáž z Alžírska.
Mezi uprchlíky jsou i tuarežské hudební skupiny : Tadiazt je v Nouakchottu (Mauritánie), Tartit v Burkině Faso, Tadalat v Alžírsku ... Tinariwen, kteří získali 12. února na Grammy Awards 2012 cenu za nejlepší album world music, vyrazili 1. března na mezinárodní turné, bez Ibrahima a Elagy, kteří odmítli v současné dramatické situaci opustit své rodiny. Skupina na turné vyjadřuje svou podporu hnutí MNLA.
Mediální válka
Nezávislé zpravodajství o událostech v Mali neexistuje. Pro mezinárodní agentury není téma asi dost zajímavé, a tak žádní zahraniční reportéři v Mali nejsou a veškeré zprávy jsou přejímány od zprostředkovatelů. V "terénu" nejsou ani místní novináři a informace získávají po telefonu od místních zdrojů, často anonymních. V podstatě jsou k dispozici dva hlavní zdroje : mluvčí vlády nebo armády a mluvčí MNLA. Ani jeden z nich není samozřejmě nezaujatý.
Malijský tisk je především hlasatelem postojů vlády, ale lze tu najít i kritické články a svědectví místních obyvatel : Maliweb, MaliActu, MaliJet. Zpravodajství z Mali se také věnují africké weby : Slate Afrique, Afriquinfos, a další.
Představitelé MNLA se pustili do razantní mediální války, vedené z Evropy, převážně z Francie, kde sídlí i většina jejich politického vedení. Hlavními nástroji jsou :
web MNLA - obsahuje oficiální prohlášení hnutí,
Toumast Press - ačkoli se označuje za nezávislý zdroj, který nemá s MNLA nic společného, je obsahem i rétorikou jeho nadšeným fanouškem a zprávy vyjadřují občas více přání rebelů než realitu, autoři článků jsou většinou mluvčí MNLA nebo jejich blízcí,
Tamazgha - stránky militantní organizace bojující za práva Berberů; ve spolupráci s touto organizací probíhají ve Francii, Belgii a Itálii manifestace na podporu nezávislosti Azawadu.
Manifestace v Paříži, 4. února 2012.
Mossa Ag Attaher, mluvčí MNLA, mívá také v "Berberské TV" prostor pro pravidelný rozhovor, v němž každý týden informuje o posledních událostech v Azawadu a trpělivě vysvětluje postoje a cíle MNLA.
Jiný mluvčí, Moussa Ag Assarid, žijící ve Francii, podnikl v únoru cestu na sever Mali mezi rebely a vytvořil krátkou reportáž, kterou potom odvysílala francouzská televize :
Existují i neoficiální zdroje, různé blogy a Facebook, které ovšem jsou také zaujaté, podporující tu či onu stranu. Nejvýraznější je asi Fórum Kidal Info, v němž se někteří účastníci snaží o kritický a realistický pohled na současnou situaci.
Česká média o krizi v Mali mlčí, s výjimkou ojedinělé zprávy Českého rozhlasu a s výjimkou zpravodajství PressEXPRESS, které čerpá z anglofonních zdrojů.
