Tuaregové

Hlavním úkolem nového prezidenta a vlády Mali (viz Nový prezident a staronové vášně) je obnova a rekonstrukce země, což v první řadě předpokládá vyřešení tzv. tuarežské otázky. Prezident Ibrahim Boubacar Keïta, zvaný zkráceně IBK, ve svých projevech naznačuje dobrou vůli se s Tuaregy, přesněji řečeno s hnutím MNLA a dalšími skupinami tzv. Azawadu (severní část Mali) domluvit. Prvním krokem bylo tolik očekávané jmenování dvou hlavních "azawadských" důstojníků generály: El Hadj Ag Gamou (Tuareg) a Mohamed Abderahmane Ould Meydou (Arab).  Poprvé v historii Mali tak "bílý" voják (Tuareg nebo Arab) dosáhl na hodnost generála.

 El Hadj Ag Gamou (vlevo) a Mohamed Abderahmane Ould Meydou (vpravp). Obrázek: Maliweb. 

Prezident také zdůraznil jako prioritu stavbu silnice Gao - Kidal - hranice s Alžírskem, která by spojila sever se světem a umožnila jeho ekonomický rozvoj (Jeune Afrique). Tato silnice byla všemi předchozími vládami odsouvána do pozadí, ačkoli bez ní se celý kraj z postavení zaostalého Divokého východu nemá šanci dostat.

Klid na obnovu země zatím ohrožují dva elementy: zbytky teroristů ukrývajících se v poušti a několik tuarežsko-arabských hnutí (MNLA, HCUA a MAA), které uzavřely s vládou dočasné příměří. Podmínkou pro toto příměří bylo především propuštění zajatých členů MNLA a zahájení nového jednání o budoucnosti Azawadu do dvou měsíců od konání prezidentských voleb. 

O tom, že západní mocnosti nepočítají s tím, že by mír potřebný na rekonstrukci státu byl na dosah ruky, svědčí mohutné posilování mise OSN zvané Minusma. Přicházejí nejen další vojenské jednotky, ale i celý administrativní aparát. Ani Francouzi se netváří, že by neměli v Mali co dělat, k jejich 3 200 vojáků (z původních 4 000 v době intervence) přibylo nedávno 150 dalších. I Evropská unie pokračuje ve vysílání vojenské pomoci, zatím poslední je nizozemská jednotka o síle 380 vojáků).

Jednotky OSN (Minusma) v Mali. Foto: Minusma. 

(Celé album fotografií z mise OSN : viz Flickr.)

Koncem září se Mali opět stalo dějištěm různých konfliktů a útoků. Rozruch vyvolaly násilné protesty vojáků v kasárnách v Kati u Bamaka, odkud pocházejí původci puče z jara 2012. Důvodem byla vzájemná rivalita některých důstojníků, která vyústila ve vzájemné boje a dokonce vraždy. Vůdce pučistů, čerstvě jmenovaný generál Sanogo v tom také sehrál nepříliš jasnou roli a dodnes se objevují dohady, zda bude zatčen či nikoli.

Další problém vyvolala hnutí MNLA (Národní hnutí za osvobození Azawadu - separatistické tuarežské hnutí žádající původně nezávislý Azawad, dnes aspoň autonomii), HCUA (Nejvyšší rada pro jednotu Azawadu - nové tuarežské hnutí s cílem sjednotit různé místní skupiny, zahrnující ale hlavně členy bývalé islamistické skupiny Ansar Dine) a MAA (Arabské hnutí Azawadu), které společně obvinily Bamako z nedodržení dohody o příměří, protože věznění členové MNLA nebyli propuštěni, a na základě toho oznámily, že od dohody odstupují. To znamenalo, že nemíní s vládou o ničem jednat a že můžou kdykoli proti armádě zaútočit.

Hned pár dní nato došlo v Kidalu ke střelbě mezi jednotkami MNLA a malijských vojsk, přičemž obě strany se vzájemně vinily z útočení. Vojákům francouzské mise Serval a jednotkám OSN se nakonec podařilo situaci uklidnit. Současně se připomněly teroristické skupiny sérií sebevražedných útoků v Gau a Timbuktu. Zklidnit situaci se prezident pokusil počátkem října propuštěním 23 osob původem z Azawadu. Objevily se námitky, že mezi nimi byli jen dva nebo tři členové MNLA a že zbytek tvořili buď prostí pastevci zatčení omylem, nebo členové skupiny MUJAO (teroristická skupina). Přesto se uskupení tuarežsko-arabských skupin MNLA, HCUA a MAA rozhodlo vzít zpět své rozhodnutí o odstoupení od smlouvy a zahájilo přípravná interní jednání uvnitř skupin. 

Jednání se vedla v hlavním městě Burkiny Faso a stala se předmětem kritiky především ze strany příznivců Azawadu. Jedním z důvodů byl naprostý nezájem zástupců všech tří skupin o desetitisíce uprchlíků, hlavně Tuaregů a Arabů živořících v žalostných táborech nedaleko od luxusních hotelů, v nichž se jednání konala. Dalším důvodem byla roztříštěnost v projevech i aktech nejen v rámci všech tří skupin, ale hlavně uvnitř samotného MNLA. Kdekdo se prohlašuje za mluvčího a hlásá, co sám uzná za vhodné, přičemž vedení hnutí se tváří tajemně. Vrcholem bylo setkání jednoho ze zástupců MNLA, Ibrahima Ag Mohamed Assaleh s prezidentem IBK, na němž tento zástupce souhlasil se vším, co prezident navrhl, včetně toho, že Azawad nebude mít ani nezávislost ani autonomii. Ibrahim Ag Mohamed Assaleh byl sice nakonec hnutím MNLA ze své funkce ve vedení odvolán, ale nedůvěra narůstá. Dnes nikdo neví, co tyto skupiny vlastně chystají. Většina Tuaregů, včetně skalních přívrženců nezávislého Azawadu, nabývá přesvědčení, že MNLA jednají o nich bez nich, a hlavně pro sebe. 

Alghabass Ag Intalla, předseda HCUA, 7.6. 2013, Ouagadougou, Burkina Faso. Foto: AFP/Ahmed Ouaba

Další otázky se vynořují kolem budoucího jednání o uspořádání Mali, které by uspokojilo všechny. Prezident IBK dává jasně najevo, že o autonomii Azawadu nechce ani slyšet a že rozumně dotažená decentralizace státu a skutečný rozvoj Azawadu by měl problém vyřešit. Právě probíhající rokování zástupců všech krajů včetně severních o decentralizaci jde právě tímto směrem. Postoj azawadských skupin není zatím jasný, jako obvykle někteří tvrdí, že jsou pro, a jiní tuto formu řešení rezolutně odmítají. 

Mezitím v posledních dnech prosakují informace o tom, že šéf MNLA Bilal Ag Acherif se domlouvá s HCUA o sloučení obou skupin. Skupinu HCUA vede Alghabass Ag Intalla, syn nejvyššího náčelníka v kraji Kidal a bývalý člen vedení islamistické skupiny Ansar Dine, který by tak zřejmě převzal de facto moc nad celým krajem Kidal. Další události jsou tedy očekávány s napětím.

Zajímavý sled událostí nastal 29. října. Byly zrušeny zatykače na čtyři významné osobnosti tuarežských hnutí (zatykače vydala stará vláda na celé vedení skupin MNLA a Ansar Dine) - Ibrahim Ag Mohamed Assaleh, Ahmada Ag Bibi, Alghabass Ag Intalla a jeho bratr Mohamed Ag Intalla. Důvodem je údajně to, aby se tito muži mohli ucházet o křesla v parlamentu Mali! Pro upřesnění lze dodat, že dříve než se postavili do čela boje za nezávislý Azawad, působili právě jako poslanci státu Mali.

Propuštění rukojmí s francouzským prezidentem. Foto: RFI/REUTERS/Jacky Naegelen.

Tentýž den přinesl radostnou zprávu o propuštění čtyř francouzských rukojmí, zaměstnanců společnosti Areva v Arlitu (Niger), kde byli před třemi lety  uneseni teroristickou skupinou Aqmi (maghrebská Al-Kájda) a drženi celou dobu zřejmě v poušti na severu Mali. Nejdříve se oslavoval jako hrdina Mohamed Akotey, vlivný Tuareg a poradce nigerského prezidenta, hlavní aktér vyjednávání s teroristy. Brzy se ale vynořily informace o určité roli Iyada Ag Aghalyho (vůdce Ansar Dine, jehož USA zařadila na seznam hledaných teroristů), který díky svým úzkým vztahům s teroristy stál v minulosti v pozadí mnoha podobných jednání. Spekuluje se, že je to jeho zásluha a že mu Francie na oplátku slíbila vyškrtnutí ze seznamu a beztrestnost. Problematická je i cena výkupného, která se odhaduje na 20 až 25 milionů eur. Už léta se upozorňuje na to, že placením výkupného se tento vysoce lukrativní byznys jen podporuje. Francie se nedávno zařekla, že už žádné výkupné platit nebude ...