Tuaregové

"Tuarežský čaj" je ve skutečnosti saharský čaj, neboť je rozšířený po celé Sahaře a dokonce i v oblastech sousedících s jižním okrajem Sahary, např. v Mali se pije v celé zemi, i na jihu. Není tedy specialitou pouze Tuaregů.

Je to nejen nápoj, ale zároveň symbol pohostinnosti a projev úcty a přátelství. Jeho příprava je zdlouhavá, a tak je přímo nutné nespěchat a věnovat se při tom přátelskému rozhovoru (což Tuaregové velmi rádi dělají). Čaj se podává nejčastěji po jídle, někdy před jídlem, někdy před jídlem i po něm, vždy když přijde návštěva, zkrátka kdykoli, kdy je příležitost. Připravují ho ženy i muži, podle situace, a děti horlivě asistují.

Příprava čaje představuje obřad, který má svá pravidla. V první řadě nejde o jeden, ale o tři čaje. Připravuje se ze zeleného čaje, který se nelouhuje v horké vodě, jako je zvykem u nás, ale vaří se i s vodou. Někdy se do něj přidávají lístky máty, ale to je běžnější v severní Africe (Maroko, Tunis), Tuaregové na jížní Sahaře ho přidávají pouze do třetího čaje, a to jen někdy, častěji vůbec.

Při přípravě prvního čaje se do konvičky nasypou lístky čaje, které zalijeme vodou. Konvičku postavíme na oheň, nejlépe na řežavé uhlíky nebo na dřevěné uhlí a čekáme až voda začne vřít. Poté sejmeme konvičku z ohně a nasypeme do čaje cukr. Vezmeme jednu nebo více malinkých skleniček a z vysoka do ní nalijeme čaj, který pak zpětně nalijeme zpět do konvičky, opět zvysoka. To opakujeme asi desekrát. Účelem přelévání je, aby se cukr smíchal rovnoměrně s čajem a také aby se pěkně napěnil a provzdušnil. Správně připravený má mít pěnu (jako u piva). V podstatě přelévání provádíme tak dlouho, dokud není cukr správně rozpuštěný, což nejlépe poznáme tak, že z poslední skleničky nevrátíme veškerý její obsah do konvičky, ale necháme na dně trošku čaje a ten ochutnáme. Pokud jsme přelévali příliš dlouho a čaj mezitím vystydl, dáme ještě na chvilku konvičku na oheň. Pokud jsme při tom trochu čaje vylili vedle, doplníme vodou a též ještě ohřejeme. Pak už rovnou naléváme čaj do skleniček, opět zvysoka, a podáváme přítomným.

Bývá zvykem podat skleničku tomu, který je nejblíž, ten ji předá dalšímu a ten dalšímu a tak dál, až se dostane k tomu, co je nejdál nebo k tomu, kterému první sklenička přísluší, což nejváženější osoba, tedy host či nejstarší člen sešlosti.

Při přípravě druhého čaje použijeme stále tytéž, tedy už jednou použité lístky čaje, které zůstaly v konvičce. Nalijeme na ně vodu a postupujeme úplně stejně jako u prvního čaje. Totéž platí i pro třetí čaj.

Báchorky o čtvrtém čaji, který se podává hostu, aby se mu naznačilo, že setrval příliš dlouho a je čas odejít, jsou nesmysl - Tuaregové se tomu jen smáli. Pouze se někdy po třetím čaji dolije dodatečně do konvičky trochu vody a dá se dětem, aby z toho také něco měly. A nakonec se použité čajové lístky vyklepnou na kámen, aby si na nich smlsly kozy.

V některých oblastech Sahary se používají dvě konvičky. V jedné se vaří voda s čajem a do druhé se pak uvařený čaj přelévá. Ve skleničkách se pak hotový nápoj podává.

První čaj je tedy velmi silný, druhý o něco slabší a třetí nejslabší a nejsladší. Říká se, že první čaj je hořký jako smrt, druhý mírný jako život a třetí sladký jako láska. Slyšela jsem i jiné varianty, kde přirovnání bylo promíchané (hořký jako život/láska, sladký jako smrt atd.). Když jsem se ptala Tuaregů, mávli nad tím rukou, že je to jedno. Tak nevím ...

V každém případě je čaj dobrý a kupodivu ve velkém horku osvěžující, zvláště první čaj svou silou odplaví únavu i špatnou náladu, zkrátka postaví člověka na nohy.

Názorné video:

 
A jak se nalévá čaj v Djanetu (saharská oáza - jižní Alžírsko) : 

tuareg djanet tea www.desertconvoy.9f.com
Uploaded by touaregdjanet. - Discover new destinations and travel videos.