Historický přehled kmenových svazů - 1. Kel Ajjer, Kel Ahaggar
Vysoké vulkanické pohoří Hoggar (Ahaggar) a sousední Tassili N'Ajjer jsou místem mnoha prehistorických a novějších skalních rytin a kreseb, které dokazují, že byly osídleny už tisíce let před letopočtem, a to černošskou populací. Když Sahara vysychala a měnila se v poušť, její obyvatelé se přesunuli na východ a jih a vystřídala je berberská populace, ovšem mnohem méně početná.
Tassili N'Ajjer
V období arabské invaze začalo období nových migrací, z nichž se utvořily kmeny Tuaregů. První skupiny začínaly přicházet zřejmě kolem 10. století, výraznější příliv nastal po 14. století. Někdy v tomto období (14.-15.st.) se utvořil svaz tuarežských kmenů zahrnující celou oblast. V jeho čele stál náčelník kmene Imanan a jeho nejbližší družinu tvořili příslušníci kmene Imanghasaten. Mezi kmeny docházelo často ke konfliktům, které nakonec, asi v 17. století, vyústily v rozdělení na dva kmenové svazy : Kel Ahaggar a Kel Ajjer.
Kel Ajjer je skupina kmenů obývající pohoří Tassili N'Ajjer (jihovýchod. Alžírsko - město Djanet, a jihozáp. Libye - město Ghat, v menší míře obývají okraje území až k městům Sebha a Ghadames). Kočující kmeny obchodovaly hlavně s městy Ghat a Ghadames a postupně se usazovaly, až se z nich stali usedlí zemědělci využívající bohatství oáz. Původně vládnoucí kmen Imanan byl v dalších konfliktech poražen a vedoucí postavení získal kmen Uraghen (původem z berberského kmene Awrigba), z jehož řad je od té doby volen nejvyšší náčelník, zvaný amghar (u jiných svazů bývá nazýván amenukal). K dalším nezávislým kmenům (označovaných výrazem ihaggaren, jinde většinou imušar/imuhar) patří Imanghasaten, Kel Izaban, Kel Ihadaren. Z marabutických kmenů jsou to hlavně Ifoghas nebo Ihehawen, mezi závislými kmeny jsou Kel Arikin, Kel Imirhu, Dag Abakada, Kel Tadrart.
Slavnost Sebiba, Djanet. Tradiční kostýmy válečníků připomínají historické boje.
Kel Ahaggar je silná kmenová skupina obývající pohoří Hoggar (Ahaggar) a jeho okolí. Válečné kmeny bývaly pověstné svou bojovností a neustále ohrožovaly svými nájezdy jižní oblasti (sever dnešního Mali a Nigeru). Se vznikem svazu je spojena legenda o Tin-Hinan, z jejíhož potomstva prý vzešly tři nejvýznamnější kmeny : Kel Ghela (Kel Rela), jenž drží v rukou ettebel (buben, který symbolizuje vládu celého svazu), Taitoq a Tegéhé Mellet. Kmeny Taitoq a Tégéhé Mellet se nechtěly smířit s faktem, že vládu má v rukou Kel Ghela a snažily se všemožně dosáhnout na titul amenukal. To se jim podařilo až s pomocí Francouzů, kteří tak chtěli oslabit odbojné Kel Ghela, ale účast Taitoqů na povstání Kaosena proti Francouzům r. 1916 je o titul zase připravila. Sesazení z trůnu a represe ze strany kolonizátorů přiměla kmen k odchodu z Ahaggaru. Nový domov našel na území Kel Aïr.
Urození Tuaregové z Ahaggaru, 1962. Foto : J. Soupene.
Kel Ahaggar byli první Tuaregové, na které Francouzi narazili při kolonizaci severní Afriky, a způsobili jim velké potíže. Průzkumnou výpravu plukovníka Flatterse r. 1881 Tuaregové zcela zlikvidovali, přežili asi dva nebo tři účastníci. Dalších 20 let se Francouzi neodvážili na jejich území vstoupit, až r. 1902 zaútočili a s pomocí arabských spojenců Tuaregy porazili. Musa ag Amastan pak jménem Kel Ahaggar uzavřel s Francouzi mír a stal se jejich spojencem. V alžírsko-francouzské válce se Tuaregové postavili na alžírskou stranu a po vyhlášení nezávislosti Alžírska měli ze strany vlády plný respekt. Nedostali se tak do konfliktu s vládou jako Tuaregové v Mali a Nigeru.
Obchodním centrem je Tamanrasset, rychle rostoucí město, kde nachází domov čím dál tím víc bývalých kočovníků, kteří se živí obchodem, částečně zemědělstvím a pastevectvím a v hojné míře cestovním ruchem.
Kel Ahaggar zahrnuje velké množství kmenů v čele s vládnoucími Kel Ghela. Ze závislých, pasteveckých kmenů patří k nejznámějším Dag Ghali, Kel Tazulet, Kel Inrer, Kel Amegid, Iheyawen a Ayt Lwayen. Marabutické kmeny nemají.
Vládci Kel Ahaggar s titulem amenukal (z kmene Kel Ghela):
Salah (někdy mezi lety 1650-1700, snad)
Muhammad al-Kheir ag Salah (asi 1700-1730)
Sidi ag Muhammad al-Kheir (1730-1750; údajně si vzal za ženu dceru Tin-Hinan)
Yunes ag Sidi (1750-1790)
Guemama ag Sidi (1790-1830)
El-Hadj Ahmed ag Elhadj Elbekri (1830-1877)
Aitarel ag Mohamed Biska (1877-1900)
Attisi ag Amellal (1900-1905) - Mohamed ag Urzig (1903 pod franc. nadvládou)
Musa ag Amastan (1905-1920)
Akhamok ag Ihemma (1920-1941)
Meslagh ag Amayas (1941-1950)
Bay ag Akhamok (1950-1975)
- v současnosti má "amenukal" roli prostředníka mezi státní mocí a tuarežskými kmeny, zastává významné postavení v rámci politických stran a parlamentu:
- převzal "vládu" po svém bratrovi ve věku 54 let, byl poslancem Národního shromáždění (1977-1992) a poté členem Národní rady
Ahmed Edaber ag Mohammed (od 2006)
- po smrti předchozího náčelníka se o titul amenukala ucházeli dva kandidáti : jeho syn Mohamed a jeho synovec (syn sestry) Ahmed Edaber; rada starších, složená z náčelníků všech kmenů, vybrala podle tradic Ahmeda Edabera; též je poslancem Národního shromáždění .
-----------------------------------------------------------------------------------
Literatura a zdroje :
Claudot-Hawad, Hélène. Touaregs. Apprivoiser le désert. Paris : Gallimard, 2002.
Pandolfi, Paul. Les Touaregs de l’Ahaggar. Sahara algérien. Paris : Karthala, 1998.
http://fr.wikipedia.org/wiki/Touaregs
http://en.wikipedia.org/wiki/Tuareg_people
http://it.wikipedia.org/wiki/Tuareg
http://www.almendron.com/arte/culturas/tuareg/tuareg.htm
http://www.djazairess.com/fr/liberte/50102
http://www.djazairess.com/fr/liberte/53633
