Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povstání v Nigeru (2007-2009)

ObrazekV roce 2007 propuklo druhé ozbrojené povstání Tuaregů v severní části Nigeru (první bylo v letech 1990-1995). V čele povstání stálo Nigerské hnutí za spravedlnost (MNJ - Mouvement des Nigériens pour la Justice). Původně se označovalo za hnutí všech obyvatel severního Nigeru, tedy nejen Tuaregů, ale postupně se od něj ostatní složky (Arabové, Tedové ...) distancovaly a Tuaregové zůstali v boji osamoceni.

 

Příčiny povstání

Jejich hlavním jejich požadavkem bylo, aby vláda Nigeru přistoupila k jednání o řešení kritické situace na severu země, který tvoří vyprahlá sahelsko-saharská oblast obývaná původně kočovnými národy, převážně Tuaregy.

Povstalci poukazovali na to, že mírová smlouva, která ukončila povstání Tuaregů z let 1990-1995, je z větší části dosud nesplněna a obyvatelé severu jsou stále prakticky vyloučeni ze sociálně-ekonomického rozvoje země. Většina příjmů a humanitární pomoci putuje do jižních oblastí a na sever se nedostane téměř nic. Základní infrastruktura je nedostatečná, chybí voda, elektřina, silnice, školy, zdravotnická zařízení atd. Velká část obyvatel přežívá jen díky pomoci zahraničních humanitárních organizací.

Navíc právě sever je bohatý na přírodní zdroje a francouzská společnost Areva tu těží už přes 40 let uran, za který platí Nigeru poplatky (Niger je třetím největším vývozcem uranu na světě), z nichž v oblasti zůstává pouhých 15 %. Přitom místní obyvatelé žijí v chudobě, vodu čerpají ručně ze zamořených studní (nedostatečná opatření na ochranu zdraví obyvatel mají za následek nemoci související s těžbou uranu) a trpí nezaměstnaností, protože v dolech jsou přednostně zaměstnáváni cizinci nebo obyvatelé z jihu. O těžbu uranu projevily zájem společnosti i z dalších zemí, především z Číny, a vláda jim začala rozprodávat jednotlivá území bez ohledu na místní obyvatelstvo.

 

Průběh povstání

Na protesty představitelů místní samosprávy žádná reakce nepřišla, a tak se z pocitu bezmoci zrodilo povstání. Boj Nigerského hnutí za spravedlnost probíhal gerilovou formou na severu země, hlavně v okolí měst Iférouane a Agadez. Povstalci se ukrývali v pouštních horách a odtud podnikali útoky na vojenské základny a objekty. Několikrát také zaútočili na zahraniční těžebná zařízení.

Koncem srpna 2007 vyhlásil nigerský prezident Mamadou Tandja v kraji Agadez výjimečný stav a armáda obsadila hlavní obydlené oblasti a příjezdové cesty. Začalo zatýkání Tuaregů více či méně podezřelých ze spolupráce s MNJ a zastrašování obyvatel měst i pastevců. Mnohé rodiny uprchly do volné pouště nebo přes hranice, město Iférouane se vylidnilo. Vláda po celou dobu konfliktu odmítala povstání uznat a povstalce označila za pouhé bandity, pašeráky drog a teroristy, s nimiž vyjednávat nehodlá.

Celá oblast se stala uzavřenou vojenskou zónou, odkud byly vyhnány zahraniční humanitární organizace i novináři. Se sílícími represemi ze strany armády a nepřátelským postojem vlády se brzy řady povstalců rozrostly a mnozí novináři a aktivisté byli zatčeni nebo uprchli do zahraničí. Místní média (rozhlasová stanice a regionální noviny) byla dočasně zakázána. Nigerský zpravodaj francouzské rozhlasové stanice RFI Moussa Kaka byl začen a obviněn ze spolupráce s MNJ. Ve vězení strávil více než rok.

Povstání se u místního obyvatelstva nesetkalo zpočátku s velkým nadšením, ale arogance a násilná represe ze strany vlády vyvolala u lidí odpor a podnítila je k podpoře povstání. Řady povstalců se rychle rozrostly. K rozhodujícím momentům patří bitva u vesnice Tizerzayt, kde vládní vojáci bezdůvodně zabili tři staré muže (viz Kalakoa) a vesnici obsadili. Povstalci vraždu starců pomstili : na vojenskou jednotku prudce zaútočili a celou ji zlikvidovali. Útoky se pak stupňovaly, stejně jako násilnosti vojáků vůči vesničanům a pastevcům. Mnozí civilistě byli obětí také nášlapných min, z jejichž používání se obviňovaly obě strany vzájemně.

Zahraniční reportéři se pokoušeli tajně dostat k povstalcům a na místa bojů, aby přinesli zprávy a reportáže o situaci. Někteří z nich byli vojáky odhaleni a zatčeni (francouzský režisér François Bergeron, novináři Pierre Creisson a Thomas Dandois). Propuštěni byli až po zdlouhavém jednání s Francií. Úspěšnější byli reportéři Hlasu Ameriky, kteří pronikli k povstalcům ze severu přes Saharu, pod jejich ochranou natočili reportáže a stejnou cestou se pak vrátili zpět.

Změny ve struktuře MNJ a vznik nových hnutí

Začátkem roku 2008 začaly kolovat zprávy o vstupu Libye do konfliktu v roli prostředníka při jednání mezi povstalci a vládou. Zároveň se objevily rozpory mezi představiteli MNJ, které vyústily v rozštěpení hnutí. Zastánci radikálnějšího postupu, většinou žijící v exilu v Evropě, založili 30. května vlastní hnutí nazvané Fronta sil obnovy (FFR - Front des Forces de Redressement). Vůdcem hnutí byl Mohamed ag Aoutchiki Kriska, z dalších osobností byl ve vedení známý Rhissa ag Boula, bývalý ministr cestovního ruchu.

Povstání pokračovalo gerilovou formou, povstalci občas zaútočili na vojenské posádky nebo konvoje a zajímali vojáky. V kraji stále vládl výjimečný stav a mnohé vesnice se téměř vylidnily. V říjnu 2008 byl propuštěn novinář Moussa Kaka.

Od konce roku 2008 vládl převážně klid zbraní, vojenské střety byly spíše výjimečné a aktivita povstalců se soustředila na politickou scénu.První náznak změny postoje vlády vůči povstání se objevil v únoru 2009, kdy se v hlavním městě Nigeru konalo Fórum za mír na severu země. Při jednáních zazněly hlasy volající po dialogu vlády s povstalci, které až dosud vláda kvalifikovala jako pouhé zločince a pašeráky.

Aghali ag Alambo

V řadách MNJ došlo k dalšímu rozkolu a část vedení vyhlásila začátkem března 2009 vznik nového křídla pod názvem Nigerská vlastenecká fronta (FPN - Front Patriotique Nigérien). Jeho zástupci obviňovali vůdce hnutí (Aghaly ag Alambo) z neschopnosti řídit povstání. Nigerská vlastenecká fronta se ve svém prohlášení (Blog FPN) charakterizovala jako ozbrojené hnutí, které si klade za cíl najít východisko ze současné krize. Důraz kladla na nutnost ukončit boje a najít cestu k zahájení dialogu s vládou.



Vedení FPN na návštěvě u jedné ze svých bojových jednotek

Začátkem března odvezl Aghaly ag Alambo bez vědomí ostatních členů vedení hnutí šest zajatců do Libye a předal je libyjským prostředníkům. Zajatce pak slavnostně přivezl při své návštěvě Nigeru Muammar Kaddáfí a odevzdal vládě. Zároveň vyzval povstalce, aby složili zbraně a dali se cestou míru.

Zástupci FPN na jednání v Tripolisu

4. dubna 2009 došlo v Syrtě (Libye) za přítomnosti Muammara Kaddáfího k jednání nigerské vládní delegace se zástupci všech tří povstaleckých hnutí a všichni se svorně shodli na vůli pracovat společně na mírovém ukončení povstání. Po návratu do Nigeru vystoupil ve státní televizi ministr vnitra Albade Abouba s prohlášením, že hnutí MNJ se rozhodlo ukončit boje. Bylo to poprvé, co vláda oficiálně uznala povstalce jako politické hnutí.

Zpráva vyvolala rozpačité pocity. Na jedné straně naději na ukončení bojů, na druhé ale rozčarování z toho, že dva roky bojů byly zcela zbytečné. K řešení problémů v pouštní oblasti nedošlo, vlivem povstání se naopak ještě prohloubily. A navíc mezitím francouzská společnost Areva získala další smlouvu na stavbu druhého uranového dolu Imouraren, který má být jedním z největších na světě a bude se nacházet v oblasti bohaté na pastviny, hojně navštěvované místními kočovníky.

Konec povstání

Povstalecké hnutí na severu Nigeru skončilo na podzim roku 2009 po dvou letech bojů gerilového typu. Po rozštěpení hnutí na tři fronty (původní MNJ, radikální FFR a umírněné FPN) a několika měsících klidu se povstalci dohodli s vládou o příměří (za pomoci Libye). Během října 2009 složily postupně všechny tři fronty zbraně a vláda propustila vězně zadržené v souvislosti s povstáním, vyhlásila všeobecnou amnestii a odvolala výjimečný stav v kraji Agadez.

Slavnostní ukončení povstání, 9. října 2009, Agadez http://vouaturesimone.canalblog.com/albums/ceremonie_agadez_oct2009/index.html

Povstalci, jejichž počet se odhaduje na 3 000, byli finančně odškodněni (peníze poskytla Libye), ale jejich původní požadavky (vlastní důvod povstání!) jaksi zapadly ve víru událostí.  Mnozí s hořkostí mluví o tom, že vůdci povstání prodali Tuaregy za pár libyjských dolarů. Těch dolarů bylo ale hodně, původně Kaddáfí prý slíbil 20 milionů, nakonec to byly "jen" 4 miliony. Většinu peněz si mezi sebou rozdělili vůdcové povstání a už pár týdnů nato se projížděli po Agadezu ve zbrusu nových autech. Řadoví povstalci dostali několik set dolarů a stali se nezaměstnanými. Jejich rozčarování a pocit zrady došel tak daleko, že divoce útočili na své bývalé velitele, kteří si museli najmout ozbrojené bodygardy. Později se raději přestěhovali do hlavního města Niamey.

 

 

Zdroje:

RFI - Temoust - France24

www.voanews.com/english/news/africa/a-13-2007-11-28-voa37.html

english.aljazeera.net/focus/unrestsahara/ - série článků a reportáží 

Tuareg Activist Takes on French Nuclear Company  (článek o problémech Tuaregů v kraji uranových dolů - časopis Spiegel)

Interview : Issouf ag MahaTouaregové, oběti uranu (2008) - Temoust
Issouf ag Maha, bývalý starosta městečka Tchirozérine nedaleko Agadezu, povstání strávil většinou v exilu ve Francii. a v konečné fázi byl jedním z hlavních představitelů FPN (třetí hnutí). V rozhovoru pro L'Est Républicain vypráví o situaci Tuaregů způsobené honbou za uranem.

Co vyvolalo povstání Tuaregů?

- V posledních letech se nebývale zvýšil zájem o uran následkem vzrůstu cen pohonných hmot. Francouzská společnost Areva těží uran v pouštních oblastech na severu Nigeru (Arlit, Akokan) už 40 let. Ale prezident Mamadou Tandja se rozhodl dát příležitost i jiným partnerům, aby byly zisky země vyšší. V roce 2007 proto vláda udělila asi 150 povolení k těžbě uranu nadnárodním společnostem z Indie, Austrálie, Jižní Afriky a hlavně z Číny. Vše za nejasných podmínek a bez ohledu na místní obyvatelstvo, složené převážně z Tuaregů.

Jaké to mělo následky?

- Pro místní pastevce na severu země to znamenalo ztrátu jejich půdy, jejich pastvin a jejich studní, tedy všeho, co tvoří základ jejich existence. Lidé opustili svá městečka a vesnice, jako třeba Iférouane, a odešli živořit na okraj velkých měst jako je Agadez a Arlit.

Jaké cíle sledují povstalci Nigerského hnutí za spravedlnost?

- Původně chtěli vzbudit pozornost, aby mohli promluvit a byli slyšeni, aby škody nebyly tak veliké. Nikdo si tehdy nepředstavoval, že povstání dosáhne takových rozměrů. Bohužel Tandja od začátku odmítal s povstalci jednat a označuje je stále za zločince a překupníky drog. Raději poslal proti Tuaregům armádu.

O co mu jde?

- To nikdo přesně neví. Někteří si myslí, že že se snaží udržet u moci co nejdéle a že povstání mu k tomu poskytuje skvělou záminku. Jeho druhý prezidentský mandát totiž v roce 2009 skončí a nigerská ústava třetí prezidentské období nepřipouští. Tandja před rokem přísahal na Korán, že bude ústavu respektovat a nebude se znovu ucházet o prezidentské křeslo. Je tedy vázán slibem ... Kdyby v Nigeru došlo ke změně vlády, už během několika měsiců by mohlo dojít k mírovému ukončení konfliktu.

Jak dnes vypadá běžný život Tuaregů?

- V kraji Agadez na severu země vládne od srpna roku 2007 "výjimečný stav", který dává vládním vojskům prakticky všechny pravomoci. Armáda může zatýkat, mučit a zabíjet, jak se jí zachce, bez soudu a bez důkazů. Tandja ve svém prohlášení k národu řekl, že se s povstáním Tuaregů vypořádá do tři nebo čtyř týdnů. Trvá to ale už dva roky. Represe jsou úděsné. V jedné vesnici v poušti armáda nedávno odvlekla před očima jejich rodin osm mužů. Ti pak byli nalezeni ve společném hrobě, rozsekání na kousky! Velbloudi a stáda jsou vybíjeni. A to před časem jeden ze zástupců Arevy prohlásil na semináři MEDEF (Sdružení francouzských podnikatelů), že Tuaregové se hodí maximálně k tomu, aby je muži obdivovali a ženy po nich toužily ... (také prohlásil, že povstání Tuaregů Arevě překáží a že žádá francouzskou vládu, aby nigerskému prezidentovi pomohla povstání potlačit).

Lze mluvit o genocidě?

- Genocida, to je Rwanda. Tak daleko ještě nejsme. Ale jestli to bude pokračovat, mohli bychom mít na severu Nigeru nový Dárfúr.

Jaká je pozice Francie v tomto konfliktu kolem uranových dolů?

- To může říct jenom ona sama. Je v úzkých. Ví, že Tanja je tyran, ale nemůže nic dělat. Kolem uranu se točí tak vysoké peníze... Areva získala povolení na těžbu v pouštní oblasti Imouraren, kde se má postavit největší důl v Africe. Žádnou podporu od Francie tedy Tuaregové čekat nemohou. Při nejbližší příležitosti se Niger Francie zbaví a na její místo usadí Čínu. Čína si žádné morální problémy nepřipouští. Přijede s kufry plnými peněz a tím to pro ni končí.

Niger, kraj Agadez.Ale co si o tom všem myslí lidé v Nigeru?

Většina obyvatel je soustředěna na jihu země. A téměř všichni jsou přesvědčeni, že uran vyvede Niger z ekonomického marasmu. Vláda jim slibuje silnice, nemocnice, školy. Neříká jim ale, že těžba uranu snižuje a znečišťuje hladiny podzemních vod v kraji. Neuvědomují si, že to všechno je jen přelud, chiméra. Stejná chiméra jako nafta v sousedním Čadu, který šel hospodářsky dolů.

Vlevo : mapa zobrazující část kraje Agadez, která je "rozprodána" zahraničním společnostem na těžbu uranu. Modře je vyznačena oblast u Arlitu, kde Areva těží uran 40 let.

Více informací na webu sdružení Tchninaghen za mír a solidaritu na severu Nigeru : http://collectif-tchinaghen.over-blog.com/

Issouf ag Maha je autorem knih Tuareg 21. století (Brinon-sur-Sauldre : Grandvaux, 2006) a Tuareg - konfiskace osudu (Paris : Tchninaghen, 2008).

Zdroj : Temoust (Hervé OLCZYK - L’EST REPUBLICAIN - 03-12-08) - překlad R.K.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

How to service Google

DavidByday,25. 12. 2022 5:59

That means you'll perceive some supplemental features and suffer with access to additional channels where you can gain visibility, without having to make import of some elaborate, manual migration process. https://googlec5.com