Tuaregové

V rámci letošního turné po Evropě zavítala skupina Tamikrest z Mali, představující mladou generaci "pouštního blues", také na letošní ročník Colours of Ostrava.
 

V pátek 13. července dorazila skupina po poledni do Ostravy, po dlouhé cestě z Německa (8 hodin  v autě od brzkého rána). Krátká chvilka na občerstvení a už se rozjela beseda na Diskusní scéně Reflexu, jíž se zúčastnili leader skupiny Ousmane Ag Mossa a bubeník Aghaly Ag Moha. Ostatní členové odpočívali v zadní části místnosti a zpěvačka Wounou se pustila do přípravy saharského čaje. Veškeré vybavení měla samozřejmě s sebou, včetně propanbutanového vařiče.

Během besedy se mluvilo o tradičním a současném životě Tuaregů v Mali, o moderní hudbě a současné situaci Tuaregů v Mali/Azawadu. Zde jsou některé zajímavé informace, které při besedě zazněly.

Na rozdíl od tradiční hudby, kde vůdčí roli hrají ženy, je moderní hudba Tuaregů v rukou hlavně mužů a ženy bývají odsunuty do pozice sboristek. Moderní hudba má však jinou funkci než dříve, není určena k tanci a zábavě, ale je součástí boje Tuaregů za jejich práva. No a boj vedou muži za podpory a pomoci žen.

My jsme se k hudbě dostali v roce 2006. Tehdy jsme chodili do školy v Tinzawatene (na hranici s Alžírskem), když vypuklo povstání. Kvůli útokům byla škola zavřena a my jsme se uchýlili na druhou stranu hranice. Neměli jsme co dělat, a tak jsme začali hrát.

Naše hudba chce hlavně upozorňovat na problémy Tuaregů a informovat o jejich boji za základní lidská práva. Připomíná tragické události z předešlých povstání, kdy vojáci stříleli na prosté pastevce v poušti pod záminkou, že podporují rebely, nešetřili ani ženy a děti, zabíjeli dobytek, bez něhož byli lidé odsouzeni k smrti hladem, a dávali dokonce jed do studní. Chceme o tom všem informovat jak zahraniční posluchače, tak i naši mladou generaci. Mladí Tuaregové žijí dnes často ve městech a touží po západní civilizaci. Zapomínají na své tradice a mnohdy ani nevědí, za co bojovali jejich otcové a jak krutě se k nim vláda Mali zachovala. Dávají přednost cizí kultuře a také jejich jazyk je směsice tamašku (tuarežštiny) a jiných jazyků. To je pro nás velmi důležité, aby si mladá generace uvědomovala, jaké jsou jejich kořeny, aby znali historii svého národa i současnou situaci.

Problém současné situace spočívá v tom, že v Azawadu jsou ložiska ropy a uranu. Boj o samostatný stát Azawad tak komplikují různé strany, které mají zájem hlavně o naše bohatství. Hodně se mluví o teroristech, kteří zde působí, to ale nejsou teroristé, nýbrž agenti alžírské bezpečnostní služby. Vyvolávají v zemi chaos a nestabilitu, aby mohli snadněji prosazovat své zájmy. Situace je tak velmi, velmi složitá.

Na závěr besedy ještě Aghaly pozradil, že připravují třetí album, které vyjde opět u Glitterhouse. Datum natáčení není ještě stanoveno, ale všechny skladby už mají složené. 

Po besedě byl Ousmane a Aghaly ještě dlouho v zajetí novinářů a ochotně pózovali. Po obědě se prošli areálem, se zájmem okukovali probíhající vystoupení a hlavně mířili k OKD Fresh stage, kde vystupoval další malijský hudebník, Bassekou Kouyaté se svou skupinou Ngoni Ba.  Evidentně jim vůbec nevadilo, že jde o muzikanta z jihu Mali, s nímž vedou Tuaregové svůj zápas o Azawad. Koncert si užili jen do poloviny, pak už museli jít připravovat koncert vlastní.  

K večeru hráli před publikem zahaleným do pláštěnek, nicméně zjevně spokojeným.

Se skupinou hrál Paul Salvagnac, francouzský hudebník s bohatými zkušenostmi s tuarežským blues díky spolupráci s Ibrahimem Djo, taktéž z kraje Kidal.

Druhý den ráno čekala Tamikrest cesta zpět do Německa, kde hned večer hráli ve Stuttgartu před 40 000 posluchačů. 

Foto: Aleš Chlum, Romana Kratochvílová