Tuaregové

Jednou putovali otec se synem pouští a hledali pro své velbloudy nové pastviny.
V poledne, kdy slunce nemilosrdně žhnulo a vedro se stávalo nesnesitelným, našli úlevu ve stínu rozložité akácie.

Odpočívali, a když otec připravoval jídlo, chlapec se náhle zeptal: 
- Tati, a proč je nebe modré?

Muž chvíli přemýšlel a pak odpověděl: 
- To nevím, můj synu.

Nastalo mlčení. Pak se chlapec opět ozval: 
- A tati, proč je písek žlutý?

Otec znovu odpověděl: 
- To nevím, můj synu.

Opět zavládlo ticho.
- A tati, proč jsou stromy zelené?

Otec rozvážně pronesl:
- To nevím, můj synu.

V té chvíli pohlédl syn starostlivě na otce:
- A tati, nevadí ti, že se pořád na něco ptám?

- Vůbec ne, můj synu, naopak! odpověděl otec. Jak jinak by ses něco dozvěděl, kdyby ses neptal?

Jak praví tuarežské přísloví : Issalan assistan.
(Zprávy přicházejí s otázkami - když se neptáš, nic se nedovíš)

Zdroj : Le blog saharien