Tuaregové

PÁNSKÝ ODĚV

Vysoký, štíhlý muž, zahalený od hlavy až k patě, kráčí vzpřímeně a důstojně krajinou. Typický obrázek Tuarega. Většinou není tak vysoký, ale štíhlá postava, vzpřímená chůze a dlouhý háv s turbanem na hlavě ho opticky činí vyšším, než ve skutečnosti je. 

Turban
Důležitým prvkem mužského oděvu je proslulý tuarežský šátek či turban, někdy také označovaný arabskými výrazy šéš nebo litham. Tuaregové mu říkají tagelmust (Alžírsko, Niger) či erewud (Mali). Jde o pruh látky dlouhý 3-10 metrů, pro slavnostní příležitost může dosahovat až 30 metrů. Muži si ho uvazují kolem hlavy a tradičně si jím zakrývají i téměř celý obličej, takže pak z celé zahalené postavy vidíme jen " zářivý, pronikavý pohled".

Základní funkcí šátku je ochrana před sluncem, větrem a pískem, ale má i význam společenský. Zahalení tváře je výrazem zdvořilosti a úcty vůči ostatním a umožňuje lépe zakrýt nevhodné emoce a zachovat zdrženlivost, což patří k zásadám společenského chování.

Šátek bývá jednobarevný. Bílá barva vyjadřuje vyšší společenskou úroveň a nosí ji především významní představitelé komunity (náčelníci, duchovní atd.).

Ještě slavnostnější ráz má šátek barvy indigo (modrá s nádechem do tmavě fialova), který bývá lněný a s hustší vazbou, na rozdíl od běžných šátků z bavlny. Nazývá se alešo (tak se nazývá každý kus oděvu barvy indigo) a nosí se při oslavách a také v chladném období, protože víc hřeje. Na významných oslavách bývá mohutnější a delší, někdy se uvazuje dokonce více šátků na sebe, aby vznikl impozantní útvar, a doplňuje se ozdobnými sponami a amulety. Barva indigo je velmi nestabilní a zanechává na kůži modré skvrny. Stačí si jen na chvíli vytáhnout cíp šátku přes ústa a nos a už jsou ruce i tvář zbarvené do modra. Odtud označení "modří lidé".

V Agadezu (Niger) je červená barva turbanu určena pro strážce sultána (místní označení nejvyššího duchovního vládce kraje).

Při běžném denním nošení v současnosti na barvě nezáleží, nosí se všechny možné barvy. Způsob vázání se liší podle krajů, kmenů, situace a hlavně podle osobnosti majitele. Každý muž má svůj vlastní styl, který odráží jeho osobnost.Dříve bylo nemyslitelné, aby se muž ukázal na veřejnosti s odhalenou tváří, dnes jsou však mravy volnější. Starší muži zachovávají tradici a mívají tvář zakrytou po celý den. Dokonce i při jídle a pití, kdy si šátek u úst lehce nadzdvihnou a lžíci či sklenku vsunou pod něj. Takto můžete s někým strávit i měsíc, aniž spatříte jeho tvář. Mladší generace rozlišují situace důvěrné, v kruhu rodiny a přátel, kdy nenosí šátek vůbec nebo jen lehce přehozený přes hlavu a kolem ramen. Uvazují si ho, až když vyrazí "mezi lidi", ale tvář si zakrývají jen při kontaktu s váženými osobami, hlavně se staršími ženami.

I když je nošení šátku znakem dospělého muže, kolem 18. - 20. roku, mladí Tuaregové ho s oblibou nosí mnohem dříve, zvláště na společenské akce. Připadají si tak dospělejší a hlavně pro dívky zajímavější.

Video - jak si uvázat turban: France  Inter (Carnet de voyage a Tessalit avec Tinariwen)

Bubu
Nejoblíbenějším oděvem mezi Tuaregy je bubu, dlouhá široká tunika s výstřihem ve tvaru písmene V a s dlouhými rukávy. Bubu je rozšířené v celé západní Africe, hlavně ve městech.

Oblíbeným materiálem je tzv. bazén (anglicky Wax Print), speciálně upravená bavlna, která činí látku tuhou a lesklou. Ve volné poušti se nosí bubu z běžné bavlny, lehké a vzdušné. Může dosahovat pod kolena nebo až na zem.

Podobně jako u turbanu dávají Tuaregové přednost jednobarevným oděvům. Dříve byla nejoblíbenější barvou modrá, dnes se nosí i žlutá, červená, hnědá, zelená ... I když modrá stále mírně převažuje.

Pro slavnostní příležitosti je také určeno "velké" bubu, které se skládá ze tří kusů : spodní tunika s dlouhým rukávem, vrchní velmi široký plášť bez rukávů a k tomu barevně sladěné kalhoty. Celek je laděn do jediné barvy anebo má svrchní plášť barvu odlišnou, většinou jde o kombinaci bílé a tmavěmodré nebo černé. Barva indiga je nejprestižnější.

Kalhoty se tradičně nosí široké a zavazují se v pase. Někdy jsou barevně sladěné s bubu. Slavnostnější bývají černé nebo tmavomodré kalhoty ozdobené na spodním okraji nohavic světlými pruhy.

V dřívějších dobách se nosilo podobné oblečení jako dnes, jen se více rozlišovalo společenské postavení. Nejvyšší představitelé kmene nosili vícevrstevné tuniky a příslušníci válečnických kmenů je nosili přepásané v pase a křížem přes hrudník a záda.

K válečné výstroji patřil také meč (takuba), dýka upevněná na předloktí, oštěp a velký štít z antilopí kůže, doplněné o nezbytné amulety zavěšené na krku.

Dodnes se podobné "kostýmy" nosí na slavnostech, jejichž součástí jsou přehlídky dobových bojových tanců, např. slavnost Sebiba (Djanet, Alžírsko).

Video : záznam setkání náčelníků v Nigeru - přehlídka nejslavnostních oděvů

DÁMSKÝ ODĚV

Ženský oděv nejčastěji tvoří šaty zvané tasernest, pod nimž se nosí sukně. Tasernest je velmi dlouhý a široký pruh látky, jehož začátek se ovine kolem těla pod paží a zaváže se na rameni, případně na obou ramenech, pak se látka znovu ovine kolem těla, tentokrát přes ramena a přes hlavu, čímž se vytvoří závoj, a zbytek se přehodí dozadu přes rameno.

Při kontaktu s cizincem si ženy přitáhnou látku pevněji, aby byly důkladně zahalené, a některé starší ženy si částečně halí i tvář. To bývá ale málokdy, ženy si na rozdíl od mužů tvář nezakrývají. V intimních situacích, mezi příbuznými a přáteli se nijak nevzrušují, když jim závoj sklouzne z vlasů na ramena ani když se jim uvolní konce látky a odhalí nahá ramena.

Šaty jsou většinou z lehkého mušelínu, pohodlné a vzdušné. Tradiční barva, která dodnes převažuje v tábořištích, je tmavě modrá. Je praktická - propouští teplo (nejen dovnitř, ale i ven), je decentní a elegantní. Barva indigo je stejně jako u mužského oblečení prestižní a určena hlavně pro slavnosti. V poslední době jsou čím dál tím více v oblibě i jiné barvy, dokonce i vzorované látky. Setkáme se s nimi nejvíce ve městech, ale pronikají i "na venkov" (tábořiště ve volné poušti). Působí tu zjevně vliv módy etnik z jihu (Sonrajové, Fulbové ...).

Tyto vlivy se liší podle oblastí a výrazně se projevují v Nigeru v kraji Agadez a přilehlých oblastech, kde Tuaregové žijí ve velmi úzkém kontaktu s dalšími etniky. Tasernest tam nebývá tak častý a místo toho převažuje oděv složený ze sukně, haleny a šátku. Halena je široká a délkou přesahuje boky. Kolem výstřihu, většinou čtvercového, bývá vyšívaná. Šátek se uvazuje kolem hlavy. Způsob vázání se liší podle oblastí a situací.

V oblasti Ajjer (hraniční oblast již. Alžírska a Libye) je vidět určitý vliv vliv arabské módy.
Obr. vlevo - Libye, autor : Eric Lafforgue

Hudební skupina Hiragh, Illizi, Alžírsko. Foto : Mohamed Hassani (Desert Convoy).

Podle historických publikací nosily dříve ženy v oblasti Timbuktu (Mali) na cesty vysoký slaměný klobouk se širokým okrajem proti slunci.

 Video : dámská sešlost ku příležitosti "křtu" dítěte - přehlídka dámského oblečení v pouštním městě. Kidal, Mali, 2009.

DĚTSKÝ ODĚV

Dříve běhaly menší děti po poušti nahé, dnes se to týká jen těch nejmenších a i u nich je čím dál tím víc patrná snaha je oblékat. Oblečení malých dětí je většinou evropského stylu, jak se co kde najde - u známých, na trhu a velká část pochází zřejmě z evropské humanitární pomoci.

Tradiční oblečení chlapců od 8-10 let bývalo podobné jako u dospělých, jen bez šátku. Dnes je často nahrazuje evropské oblečení (tričko, kalhoty), které je u mládeže velmi oblíbené. Nicméně na společenské akce se rádi halí do nažehlených bubu a turbanu.

Dívky obvykle nosí jednoduché světlemodré šaty, k nimž v pubertálním věku přidají tmavěmodrý závoj zakrývající nejen vlasy, ale i ramena a dosahující až pod kolena či na paty. I u dívek, ačkoliv v menší míře než u chlapců, se můžeme setkat s moderním oblečením (halenka, sukně, lehký šátek přes vlasy).
 

OBUV

V poušti jsou nejvhodnější lehké, vzdušné sandály. Dříve se nosily kožené sandály, jejichž podrážka byla delší a přeložená přes prsty a nárt. Dnes jsou oblíbené kožené pantofle s upevněním na palec nohy, které jsou nejen lehké a příjemné na dotek, ale mají srst na spodní straně podrážky. Díky tomu se noha v měkkém písku neboří.

Pro slavnostní příležitosti slouží  pantofle z červené, bohatě zdobené kůže. Kožené boty jsou však poměrně drahé a ne každý si je může dovolit.

Zato jsou místní trhy zaplavené levným zbožím z Číny, a tak většina lidí (muži, ženy i děti) nosí gumové pantofle typu "žabky". Občas lze vidět mladší muže s evropskou obuví (pantofle, tenisky i vysoké kožené boty). V zimě, když večer klesá teplota pod 10° nebo až k nule, je to určitě praktické, ale jinak je důvodem spíš snaha být "moderní".

Zdroje :

Casajus, D., La tente dans la solitude. Editions MSH, Paris. 1987.
Dubief, J., L'Ajjer. Sahara central. Karthala, Paris, 1999.
Claudot-Hawad, H. , Lune chez les Touaregs. Encyclopédie Berbère, XXVIII-XXIX-L : 4439-4441, Edisud, Aix en Provence. 2007.
Jiroušková, J., Severní Afrika - Dějiny odívání. NLN, Praha. 2007

http://fr.wikipedia.org/wiki/Touareg
http://en.wikipedia.org/wiki/Tuareg
http://afrique.suite101.fr/article.cfm/les-touaregs--peuple-du-sahara
http://danslapeaudunpapou.survivalfrance.org/journal/fichetouareg.html