Tuaregové

Oblasti Sahary, kde lze žít.

Sahara není jedna monotónní poušť, ale rozsáhlá oblast s mnoha různorodými typy krajiny. Tuaregové, když mluví o poušti, používají výraz „tinariwen“, což je množné číslo od slova „ténéré“ (poušť, planina - jeden typ krajiny). Některé z těchto oblastí jsou skutečně neobyvatelné, což jsou většinou ty nejkrásnější scenérie s písečnými dunami. Rozpálený písek, vysoké teploty, žádná vegetace ani voda. V této krajině, zvané erg, nomádi nežijí, jsou však schopni ji přejít s karavanou velbloudů, kteří kromě nákladu nesou i potřebné zásoby vody a jídla. Mezi největší patří Západní erg a Východní erg na severu Sahary v Alžírsku nebo poušť Ténéré v Nigeru, přes kterou dodnes putují solné karavany.

Písečné duny tvoří pouze 20 % rozlohy Sahary. Mnohem častěji se můžeme setkat s kamenitými rovinami a náhorními plošinami, které však nejsou o nic přívětivější. Nejlépe obyvatelnými jsou skalnaté a hornaté oblasti, které udržují podzemní vodu a umožňují tak přežít jak lidem, tak i zvířatům. Lze tu celkem snadno stavět studny, protože voda není příliš hluboko pod povrchem, a aspoň po určitou dobu v roce se zazelená tráva a keře, někde jsou i palmové háje. Vyschlá řečiště, tzv. vádí, se v období dešťů mění v potoky a řeky. Proto se Tuaregové usadili převážně v rozsáhlých horských oblastech Tassili n‘Ajjer v dnešním Alžírsku a Lybii, Ahaggar na jihu Alžírska, Adrar des Iforas v Mali a Aïr v Nigeru.

Sahara (hudba : Tinariwen, skladba Ténéré Dafed Nikchan, z alba Amassakoul)

Voda je život.

Voda je pro obyvatele pouště nejvzácnějším darem přírody, jak dokládá tuarežské přísloví „Aman iman“ (voda je život). Život se soustřeďuje kolem zdrojů vody a jeho rytmus závisí na klimatických podmínkách.

Tuaregové rozlišují čtyři roční období : suché a chladné období (tagrest) od poloviny listopadu do poloviny března, teplé období (awellan) od poloviny března do konce května, období dešťů (akassa) od začátku června do konce září a přechodné období (rharat) od začátku října do poloviny listopadu.

K čemu velbloud?

Přežití na poušti je podmíněno přítomností vody a pastvin pro zvířata, která lidem poskytují téměř vše, co potřebují : potravu ve formě mléka a masa, kůži pro výrobu životně nutných předmětů jako stan nebo vaky na vodu a samozřejmě dopravní prostředek při cestě za novými pastvinami. Chovají se hlavně velbloudi, kozy, ovce, v jižních oblastech i krávy. To, co nelze získat z přírody nebo od zvířat, například čaj, látky, proso na výrobu pečiva, kovové předměty, šperky apod., je nutné koupit na tržišti za peníze získané především prodejem zvířat. V minulosti byl výrazným zdrojem příjmů obchod se zbožím, které karavany převážely ze severu Afriky přes Saharu do jižních krajů. Dnes už zbyly jen některé solné karavany. Stáda jsou tedy hlavním zdrojem obživy a jejich velikost je obrazem bohatství jejich majitele.

Kočovné pastevectví.

Protože pastviny jsou na Sahaře velmi řídké a brzy jsou vyčerpány, musejí lidé putovat z místa na místo a hledat nové oblasti s výskytem travin a keřů. Kočovný způsob je proto jediný možný způsob, jak na poušti přežít.

Neznamená to ale, že by lidé putovali po celém obrovském území Sahary a Sahelu. Každý kmen obývá určitou oblast, v níž se během roku pohybuje a kde zná každý kámen či zrnko písku. Každý obyvatel této oblasti přesně ví, kdy a kde najít nejvhodnější místo pro své stádo, skrytý pramen vody ve skalní proláklině, poslední trsy trávy, jak přečkat poslední týdny před příchodem dešťů. Pokud ovšem přijdou. Když ne, pastviny se neobnoví a zvířata umírají hlady. Bez zvířat nemají lidé nic, ani jídlo ani peníze, čeká je pouze smrt. Tuaregové mají stále v paměti katastrofální sucha v letech 1973 a 1984, kdy nespadla ani kapka. Většina tehdy přišla o veškerá svá stáda a před smrtí prchla z pouště, na jih k řece Niger, do velkých měst nebo na sever do Alžírska.

Přechod k usedlému způsobu života.

Značná část nomádů tak přešla postupně na polokočovný způsob života, za pastvinami putují pouze několik měsíců v roce a většinu času tráví ve vesnici nebo ve městě. 

V několika posledních desetiletích vzniklo v saharsko-sahelské oblasti mnoho nových vesnic, městeček a měst, hlavně v místech bývalých oáz a kolem zdrojů vody. Z mnohých kočovníků se stali usedlí zemědělci, především v jižních oblastech, kde pomocí různých zavlažovacích systémů pěstují obiloviny a zeleninu v zahradách i na polích.
 

 Obrázek : www.agadez-niger.com. 

Niger - oblast Arakao (hudba Abdallah ag Oumbadougou)

Zdroje :

E. Bernus : Les Touaregs, traditions nomades et réalités du désert

OBRÁZKY

Odkazy na alba fotografií, kde je možné vidět různé krajiny pouště obývané Tuaregy a její nádheru :

Alžírsko : Sahara algérien, Algérie et les Tassilis

Lybie : Lybie - le Fezzan

Niger : Niger entre Aïr et Ténéré, De l'Aïr au Djado (kliknout na barevné tečky na mapce)

Mali : Adrar des Ifoghas

VIDEO

Le jardin de la sécheresse - Niger (francouzsky) - krátký film o Tuaregovi, který v období sucha 1972-73 přišel o celé stádo a pokouší se vybudovat v poušti zahradu, aby uživil svou rodinu. Film natočil Edmond Bernus v r. 1975. (pro shlédnutí filmu je třeba program Real Player). Kvalita obrazu není bohužel nejlepší, nicméně film je velmi zajímavý a dokládá nezdolnou vůli Tuaregů důstojně přežít i za zoufalých podmínek.