Tuaregové

Foto : Alissa Descotes-Toyosaki. sahara-eliki.org

Obchodní karavany patřily po staletí k hlavním činnostem Tuaregů. Převážely zboží ze severu Afriky přes Saharu na jih do černošských měst a vesnic a jeho prodejem Tuaregové získávali prostředky na nákup všeho, co potřebovali (proso, čaj, tabák, cukr, kovy, látky, šperky ...).

Dnes patří tyto transaharské obchodní cesty minulosti, ale zůstaly ještě tzv. solné karavany, dopravující sůl ze solných dolů v Bilmě (Niger) a v Taoudenni (Mali) do měst a vesnic na jižním okraji Sahary a Sahelu. Účel je stejný jako v minulosti - prodejem soli získat peníze na nákup zboží. Solné doly leží uprostřed pouště a cesta k nim je pro kamiony velmi obtížná, proto se velbloudí karavany udržely až dodnes.

Karavana do Bilmy : TARLAMT (taghlamt)

Karavana přivážející sůl a datle z kraje Kawar, kde leží oáza Bilma, existuje už velmi dlouho a je zcela v rukou Tuaregů z frakce Kel Aïr (kmeny Kel Ewey a Kel Ferwan). Karavana vyráží na cestu z oblasti v okolí Agadezu v říjnu, po skončení období dešťů, kdy jsou pastviny zelené a velbloudi se mohou dosytosti nakrmit, aby pak vydrželi dlouhou cestu pouští. Skládá se ze stád různých kmenů a rodin a každé stádo doprovází jeho majitel, případně další členové rodiny. Dříve čítaly karavany několik tisíc zvířat (jsou zmínky i o karavanách s 30 000 velbloudy), dnes několik stovek. Na zhruba 10 velbloudů připadá jeden Tuareg jako doprovod.

Velbloudi, kteří se účastní karavan, jsou speciálně chováni a cvičeni pro přenášení nákladu (kromě toho existují velbloudi, kteří jsou určeni pro chov - rozmnožování stáda, z nichž většinu tvoří samice, které navíc poskytují mléko, jiní velbloudi jsou chováni na závody). Bez řádného výcviku si velbloud nenechá jen tak naložit na hřbet náklad vážící několik set kilogramů, o čemž svědčí následujcí krátké video o první lekci pro mladého, čtyřletého velblouda. Na videu je také vidět, že velbloudi mají svázané přední nohy, aby se mohli pomalu pohybovat za potravou, ale nemohli se rozběhnout do větší dálky. Tuaregové je pak nemusejí hledat po celém okolí ani uvazovat.

Začátek cesty je stanoven dlouho dopředu a několik dní před tím se stáda shromažďují na určeném místě, kde je zdroj vody a dostatek slámy, kterou je třeba nasbírat a zabalit do balíků, aby zvířata měla po cestě co jíst, naplnit vaky z kozí kůže zvané gerba  (fungující jako lednička, protože udržují tekutiny chladné i ve velkých vedrech) vodou a také kaší z prosa a mléka nebo vody, což je hlavní jídlo lidí po cestě, naložit čaj a potřeby pro jeho přípravu, sušené maso, dřevo na oheň (v případě nouze se používá i velbloudí trus), proso a sušená rajčata na výměnu za sůl a datle v Bilmě.

Cesta do Bilmy trvá 10 - 14 dní a karavana musí přejít erg Ténéré, rozlehlou plošinu, kterou tvoří pouze písečné duny, smrtonosnou poušť, kde není ani kapka vody, ani stéblo trávy. Karavana zdolává Ténéré za 8 - 9 dní. Pochoduje se od svítání až do noci, bez zastávky. Jídlo a pití se konzumuje za chůze. Lidé putují většinou pěšky, na velbloudech jen když jsou unaveni. Večer nebo v noci, když se karavana zastaví na přenocování, se musí sundat ze zvířat náklad, dát jim krmení - slámu, rozdělat oheň a připravit jídlo, po večeři čaj a pak se jde spát. Ráno rychle udělat čaj, posnídat kaši od večeře, naložit znovu náklad na velbloudy a vyrazit.

V čele karavany kráčí zkušený vůdce, většinou starší muž, který už cestu několikrát absolvoval. Pomáhá mu velbloud, nejlepší z nejlepších, který v případě zaváhání nebo dokonce omylu určí, kudy pokračovat. Člověk může selhat, zvíře má ale vždycky pravdu. K orientaci slouží ve dne stín, který vrhají uši velbloudů, v noci hvězdy na obloze. I přesto se občas stane, že karavana zabloudí, a pokud brzy nenajde správnou cestu, je odsouzena k pomalé smrti hladem a žízní.

Jediná zastávka cestou přes Ténéré je v oáze Fachi, kde se doplní vaky s vodou a odloží část balíků slámy, které se pak vyzvednou cestou zpátky.

Cíl cesty, oáza Bilma, je městečko uprostřed pouště s necelými 2000 obyvatel, převážně z kmene Kanuri, zvaní také Beri-beri. Jsou zde jezírka se slanou vodou, z níž se extrahuje sůl a prodává se v homolích nebo deskách. Oáza oplývá bujnou vegetací, najdeme tu palmové háje, eukalypty, mangovníky, datlovníky.

Po příjezdu do Bilmy Tuaregové vymění proso, sušená rajčata a sušené maso, čaj a někdy i živé kozy, cestující na velbloudech, za sůl a datle, pár dní si tu odpočinou, zabalí solné desky a homole do slámy a rohoží a naloží je na velbloudy. A pak se vydají na zpáteční cestu. Celkem trvá celá cesta asi 4 týdny a karavana urazí 1200-1600 km.

Po návratu si všichni doma odpočinou a po měsíci se znovu shromáždí a vyrážejí na cestu do jižních oblastí prodat sůl a datle. Trasu ukazuje mapka vlevo (pro zvětšení klikněte na obrázek) : první část, tarlamt, vede ze středu Nigeru na severozápad do Bilmy, druhá část, airam (aïran), na jih, často až do města Kano v Nigérii. Cesta probíhá podobně jako předtím jen s tím rozdílem, že je mnohem klidnější a méně vyčerpávající. Karavana prochází krajinou, kde jsou pastviny a vesnice, potravy pro zvířata i lidi je tedy dostatek. Na trzích Tuaregové prodají sůl a datle a nakoupí zásobu prosa na celý rok a potřebné zboží. Někdy se karavana vrací po pár týdnech domů, častěji ale trvá několik měsíců, protože na jih od Sahary jsou v té době pole plná obilí a Tuaregové tam zůstávají, aby si velbloudi doplnili energii potřebnou pro další výpravu.

Vyprávění a fotoreportáž : Tuareg Salt Caravans (anglicky)

La caravaniere - Taghlamt,  2003.

Karavana do Taoudenni : AZALAI (azalay)

Karavana už od 16. století putuje z Timbuktu (Tombouctou) na sever do "města" Taoudenni vzdáleného 750 km, kde jsou solné lomy, pozůstatek solného jezera, které vyschlo před několika miliony let. Taoudenni není město v pravém slova smyslu, dnes tu jsou pouze trosky bývalé pevnosti, která sloužila jako galeje. Práce v solném lomu je skutečně spíš "za trest", dřina za hrozných podmínek, s minimálním vybavením. V současné době zde pracuje několik stovek lidí, Haratíni, potomci černých otroků Arabů, a protože tu kromě lomu není vůbec nic, jsou zcela závislí na přijíždějících karavanách.

Karavany tráví s několika desítkami až stovkami velbloudů (ještě v roce 1930 to bylo 3000 velbloudů) na cestě asi 30 dní v době od října do března (mapa). Procházejí písečnou pouští obývanou hlavně Maury (obyvatelstvo berberského původu, které přijalo arabizaci v plném rozsahu a žijící převážně v Mauritánii) se zastávkou v Araouane, dříve významnou obchodní křižovatkou, dnes vesničkou pomalu zasypávanou pískem. Výměnou za solné desky, proslulé po celé západní Africe, přivážejí do Taoudenni potraviny a zboží.

Reportáž (francouzsky) - zde karavanu vedou Mauři (Arabové):

 
L'Azalai voyage au sahara
envoyé par soussi93. - Découvrez de nouvelles destinations en vidéo.

Další reportáže :

Zdroje :

Sahara-eliki

WHC Unesco

Catherine et Bernard Desjeux

Wikipedia

Ag Maha, Issouf. Touareg du XXe siècle. Brinon-sur-Sauldre : Grandvaux, 2006. 196 s.